Milan Kadlec junior: Táta je můj vzor a nejlepší rádce

Jméno Milan Kadlec je v cyklistických kruzích znovu v kurzu. Syn Milana Kadlece, bývalého úspěšného závodníka na silnici i na dráze, který je nyní trenérem Dukly Praha, jde v tátových šlépějích. O minulém víkendu se stal v nizozemském Apeldoornu juniorským mistrem Evropy. „Je to zatím největší úspěch mojí kariéry,“ říká Milan Kadlec junior, cyklista pražské Dukly, jenž k titulu v bodovačce přidal ještě bronz v madisonu s Matyášem Koblížkem.

Milane, jak moc si vážíte výsledků ze šampionátu?

Je to pro mě dost významné. V únoru jsem při tréninku na Mallorce spadl a zlomil si nohu. Musel jsem tam na operaci a dodnes mám v noze tři šrouby. Dva měsíce jsem nic nemohl dělat, na kole jezdím teprve tři měsíce. O to je cennější, že se mi povedl získat ten titul.

Čekal jste, že to po tak dlouhé pauze půjde?

Přišlo mi, že mi odpočinek pomohl. Hned se mi začalo jezdit dobře. Po měsíci tréninku jsem to měl dobře rozjeté na mistrovství republiky na silnici, byli jsme odjetí ve dvou, ale zase jsem spadl. Tak snad jsem si tu smůlu vybral a teď konečně přišlo štěstí.

S jakými ambicemi jste odjížděl na dráhový evropský šampionát?

V Česku mám ambice velké, ale tady jsem moc netušil, na co budu mít. Začal jsem omniem, kde jsem byl šestý a moc dobře se mi nejelo. Nečekal jsem, že bych další den mohl vyhrát bodovačku, ale povedlo se to. Cítil jsem se úplně jinak.

Je těžké závodit se jménem Milan Kadlec? Předhazují vám často tátu?

Docela jo, ale zvládnout se to dá v pohodě 😊 Jsem spíš rád, že jsem po tátovi snad něco podědil a jsou tam předpoklady, abych šel v jeho šlépějích.

Je táta vaším největším rádcem?

Určitě ano. Jak na silnici, tak na dráze. Hlavně co se týče strategie, jak si rozložit výkon na závod a kdy ho rozhodnout. Jeho rady jsou moc užitečné a beru si je k srdci. A myslím, že v tom mám velkou výhodu oproti soupeřům.

Umí táta pochválit nebo je na vás přísnější než na ostatní?

To určitě umí, ale když se třeba závod nepovede, dokáže mi hned říct, kde byla chyba a co jsem udělal špatně.

Řešíte spolu doma cyklistiku hodně?

Docela dost. A když je v televizi třeba Tour nebo klasiky, tak se spolu koukáme.

Táta říkal, že máte předpoklady, abyste to jednou dotáhl dál než on. Věříte tomu?

Je hezké, když to říká. Povedlo se mi udělat brzy ten titul, ale vím, že nikdy nedostanu nic zadarmo. Mám velkou motivaci a musím na sobě dál tvrdě makat. Jsem teprve na začátku a čeká mě spousta dřiny.

Jaké máte cyklistické sny?

Chtěl bych dál kombinovat silnici s dráhou, zvládnout se to určitě dá. A jednou bych se rád dostal do nějakého WorldTour týmu a na Tour de France.

Kdo je vaším cyklistický vzorem?

V první řadě určitě táta, jeho závodnickou minulost dobře znám. Z těch aktivních závodníků se mi líbí Pogačar a pak třeba Ganna nebo Viviani, kteří jezdí kromě silnice i na dráze.

Jako vrchař máte předpoklady, abyste se jednou na velkých závodech prosazoval.

To asi ano, kopce jsou asi mojí nejsilnější stránkou. Ještě potřebuju zapracovat na časovce. I když oproti minulému troku jsem se v ní hodně zlepšil.

Co vás za důležité starty čeká ve zbytku sezóny?

Od čtvrtka jedeme s nároďákem Závod míru juniorů, kde bych se rád porval o dres nejlepšího vrchaře a co nejlepší výsledek v celkovém pořadí. Pak máme mistrovství Evropy na silnici v Itálii a doufám, že se dostanu i do nominace na mistrovství světa. Netroufám odhadovat, na co tam mám, ale budu bojovat.

Foto: ČSC

Autor článku: Jan Krůta