Technický poradce M. Janout o společném mistrovství ČR a SR v silniční cyklistice

Český svaz cyklistiky ve spolupráci s Agenturou Cyklistika a ČEZ Cyklo Teamem Tábor pořádá v červnu společné mistrovství ČR a SR v silniční cyklistice. Velký sportovní svátek přivítají dvě jihočeská místa – Mladá Vožice na Táborsku a Kovářov na Písecku. Milovníci cyklistiky se sejdou nejprve ve čtvrtek 23. června v Kovářově u Milevska, kde se uskuteční časovka jednotlivců. Boje o nejlepší české a slovenské cyklisty pak vyvrcholí v neděli 26. června silničním závodem jednotlivců v Mladé Vožici a jejím okolí.

Technickým poradcem časovky jednotlivců v Kovářově i silničního závodu jednotlivců v Mladé Vožici je strakonický rozhodčí světové úrovně a dlouholetý člen cyklokrosové komise Českého svazu cyklistiky Miroslav Janout, který promluvil v rozhovoru pro Jihočeské týdeníky nejen o specifikách jednotlivých tratí, ale také o svých zážitcích z bohaté rozhodcovské kariéry na špičkových světových cyklistických závodech.

Jaké činnosti vykonáváte v rámci šampionátu z pozice technického poradce?

Moje spolupráce s pořadateli začala už loni na podzim, kdy jsem dostal za úkol připravit rozpis závodů na všechny tři závodní dny. Během této doby jsme provedli již pětkrát úpravy, aby bylo vše řádně připravené. Vše se totiž konzultuje s Českým svazem cyklistiky a dalšími zainteresovanými, mezi které patří i pořadatelé v jednotlivých obcích. Na předpisech se podílí i Slovenský zväz cyklistiky. Všechny rozpisy už jsou včetně map připravené.

Jak se vám líbí trať pro hlavní závod na Mladovožicku?

Loni se jel v tomto prostředí Český pohár, takže tento okruh už znám. Navíc tam můj vnuk absolvoval závod v kategorii kadetů. Mladovožická trať je nesmírně obtížná. Nechci nic předvídat, ale třeba pro Sagana tahle trať vzhledem k mnoha kopcům úplně není. Závod bude vyhovovat cyklistům, kteří mají rádi kopce. Podle mě sedne závodníkům z týmu Hradce Králové. Jejich desítka závodníků si s tím podle mě poradí.

Čím je typická trať na kovářovskou časovku?

Z technického pohledu je to trať relativně rovinatá, nějaké zvlnění tam je, ale podstatné je, že na trati jedeme závod ve stylu tam a zpět. Cyklisté začnou v Kovářově a otáčejí se u čerpací stanice u Milevska. Trať je i dost technická, v některých vesnicích po cestě jsou zajímavé zatáčky. V některých místech je závodní trať i docela úzká.

Mohou tyto dispozice dělat závodníkům potíže?

Představme si, že tam pojedou jedním směrem závodníci a za nimi doprovodná vozidla. Může dojít k defektu, auta musejí zastavit a pomoct závodníkovi. Pak může být na druhé straněněkdo dojetý závodníkem, který startuje po něm. Bude třeba velká disciplinovanost všech účastníků závodu, aby nedošlo ke zbytečné kolizi nebo ke zranění. Závodník nemůže z kopce zatáčky řezat, aby jezdil po levé straně vozovky. V protisměru totiž může potkat závodníka nebo dokonce auto. Dříve se každý přestupek penalizoval pěti sekundami do celkového času závodníka, což dnes není aplikovatelné. Pro pořadatele to bude v tomto ohledu velmi náročné.

Máte nějaké přání, jak by měl šampionát po organizační stránce probíhat?

Byl bych rád, aby všem obětavcům z organizačního výboru vyšel šampionát na jedničku. Hlavně aby se nestala nějaká nehoda. Také bych přál řediteli závodů Petru Baloghovi, aby se mu splnila představa o velmi početné divácké návštěvě ve všech závodních dnech. Všichni budeme samozřejmě rádi, když se tímto šampionátem Jihočeský kraj zviditelní.

Pojďme vás čtenářům z jiných regionů blíže představit. Vypracoval jste se v rozhodčího mezinárodní úrovně, který řídil Tour de France, Giro d´Italia i Vueltu. Jak na účast v těchto špičkových světových závodech vzpomínáte?

Jako rozhodčí jsem působil od roku 1988 a kompletně jsem se této činnosti věnoval 33 let. Z časového hlediska to byl obrovský zápřah. Rozhodčího totiž děláte mimo ostatní pracovní povinnosti a já odjezdil asi 750 závodů. Tohle dává v součtu přes 2 000 závodních dnů, protože etapové závody trvají několik dnů. Třeba na Tour de France musíte být i nějakých 24 dnů. Když to tedy sečteme, tak jsem na závodech strávil pět a půl roku života. Je určitě jasné, že rodina dostala taky zabrat… Na Tour de France jsem byl naposledy v roce 2015. Už jsem jako rozhodčí skončil, občas mě ale požádají a zastávám funkci instruktora. Ještě loni v srpnu jsem působil jako instruktor Mezinárodní cyklistické unie na Tour de l´Avenir.

Jaké nejsilnější zážitky jste si ze své bohaté kariéry rozhodčího odnesl?

Velkým zážitkem jsou samozřejmě závody jako Giro, Tour de France nebo Vuelta. K tomu jsem byl na dvou olympijských hrách, konkrétně v Barceloně a v Pekingu. Pak jsem se zúčastnil asi 31 mistrovství světa. Mým největším zážitkem je mistrovství světa 2010 v cyklokrosu v Táboře. Naše reprezentace dosahovala v té době ještě na fantastické výsledky pod vedením trenéra Petra Kloučka. Z této akce mám moc krásné vzpomínky…

Není pochyb, že jste náruživý cyklista. Kolik už máte letos najeto kilometrů?

Tentokrát mám sezonu zatím velmi špatnou a najel jsem asi jen tisíc kilometrů. V lednu jsem totiž chytil pásový opar, takže jsem byl celý měsíc mimo. Nesměl jsem se zpotit, takže jsem na kole vůbec neseděl. V březnu mě přesvědčili, abych jel s vnukem na Mallorcu, kde jsem nějaké kilometry najezdil. Potom přišel duben, kdy nebylo ideální počasí. Také proto to zatím letos žádná sláva není. Obvykle ale ročně najezdím v mých čtyřiasedmdesáti letech minimálně tři tisíce kilometrů. Maximálně se pohybuji okolo pěti tisíc.

Vaši vnuci Jan (2006) a Václav (2008) závodí za ČEZ Cyklo Team Tábor. Jak tohle vnímáte a kam až to mohou v cyklistice dotáhnout?

Oba začínali odmalička s motokrosem, do kterého je můj syn hodně tlačil. Starší Honza měl před necelými čtyřmi lety na motorce těžkou havárii, kdy si rozsekl nárt. Pak chodil čtyři měsíce o berlích a motokros pro něj musel skončit. Potom úplně propadl jízdě na kole, které mu doporučili v rámci rehabilitace. Honza by se moc rád probojoval na mistrovství světa v cyklokrosu v roce 2024, ale k tomu je ještě daleká cesta, snahu má ovšem obrovskou. Mladší Vašek zůstává u motokrosu, což je jeho sportovní disciplína číslo jedna. Jakmile skončí motokrosová sezona, vrhne se bez tréninku na cyklokros. Má v sobě velký talent, ale z hlediska přípravy se kolu tolik nevěnuje. Pokud by na cyklokros přešel, mohl by v něm být dobrý.

FOTO: Tomáš Macek, MAFRA

Autor článku: Admin