Osobnosti cyklistiky

Rychlá navigace: Silnice | Dráha | MTB | Cyklokros | Sálovka | Olympijští medailisté

Silnice

MAINUŠ Jiří 

Nar. 8. ledna 1945 

Stát se jako cizinec šéftrenérem amerických cyklistů není nic snadného. Jiřímu Mainušovi se to však podařilo. V USA žil od roku 1983, léta působil v různých funkcích v Colorado Springs, chrámu amerického sportu a sídle olympijského výboru USA. Závodil v době, kdy bylo v československé cyklistice stíhačů jako máku. V roce 1970 vystřídal spolu s Petrem Matouškem v týmu, který vyhrál před pěti roky bronz na MS v San Sebastianu, Jiřího Dalera a Miloše Jelínka, a i tato pozměněná parta, v níž byli dále Milan Puzrla a František Řezáč, vybojovala na šampionátu v Leicesteru stříbrnou medaili. O rok později tuto disciplínu Mainuš vyhrál na mistrovství republiky spolu s Emilem Hekelem, J. Konečným a P. Konečným. Rychlostní průměr týmu 43,575 km/h byl v tehdejší době velmi dobrý. Mistrem Československa se stal celkem pětkrát. Jako první československý jezdec vyhrál v roce 1970 kdysi velice uznávaný etapový Milk Race v Anglii. Do žlutého trikotu se oblékl po desáté etapě a po 14. etapě měl v konečném hodnocení náskok 2:31 před Polákem Mikolaczykem. Vyhrál i bodovací soutěž a jeho vítězství bylo tehdy považováno za nejlepší výsledek v západních zemích od roku 1945. O rok později byl jedenáctý v konečné klasifikaci Závodu míru. Vyhrál rovněž etapový závod Settimana Ciclistica Lombarda 1973 v Itálii. V letech 1974 – 1982 působil jako trenér. Po ukončení práce v USA se vrátil do vlasti.

MATOUŠEK Petr 

Nar. 19. prosince 1949 

Největší úspěch slavil na MS 1970 v Leicesteru, kde s Jiřím Mainušem, Milanem Puzrlou a Františkem Řezáčem získali stříbrné medaile v časovce družstev. O pět let později byl na MS v Yvoir v téže disciplíně třetí, tentokrát s Petrem Bucháčkem, Vlastimilem Moravcem a Vladimírem Vondráčkem. Na olympiádu 1976 do Montrealu jel pro změnu s družstvem stíhačů a všichni byli přesvědčeni, že zpátky povezou medaili. Zapomněli však své speciály před ubytovnou v olympijské vesnici, přijel muž od úklidové čety a drahá kola sešrotoval v domnění, že je to vyhozený odpad. Jeli na kolech vypůjčených od Němců, Nizozemců a Dánů a skončili pátí. Startoval v Závodě míru, v roce 1971 byl v celkové klasifikaci osmnáctý, o dva roky později šestnáctý. Vyšel z teplické cyklistické líhně. Petr Matoušek dodnes jezdí závody veteránů, kde se setkává s bývalými přáteli i spolujezdci. 

BUCHÁČEK Petr 

Nar. 9. června 1948 

Spolu s Petrem Matouškem, Vlastimilem Moravcem a Vladimírem Vondráčkem držitel bronzové medaile z časovky družstev na mistrovství světa 1975 v Yvoir. V téže disciplíně startoval i na OH 1976 v Montrealu a skončil pátý. V individuálním závodě obsadil 41. místo. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér, v roce 1999 obdržel čestný diplom Klubu fair play ČOV. Začínal u něho mimo jiné olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý. Je neúnavný propagátor cyklistiky a pořadatel závodů pro mladé jezdce.

VONDRÁČEK Vladimír 

Nar. 22. května 1949 

Odchovanec uničovské cyklistiky je držitelem bronzové medaile v časovce družstev z mistrovství světa 1975 v Yvoir. Tým tvořili dále Petr Bucháček, Petr Matoušek a Vlastimil Moravec. Vondráček startoval ve stejné disciplíně i na OH 1976 v Montrealu, kde československé mužstvo skončilo páté.

JURČO Milan 

Nar. 22. května 1949 

Držitel bronzové a stříbrné medaile z mistrovství světa v silniční časovce družstev. Třetí místo získal na pražském šampionátu 1981 spolu s Michalem Klasou, Alipi Kostadinovem a Jiřím Škodou, druhý byl roku 1985 v Giavera del Montello s Klasou, Vladimírem Hrůzou a Milanem Křenem. Roku 1984 vyhrál etapový závod Porýním a Falcí. Rodák z Liptovského Mikuláše jezdil za Inter Bratislava, po ukončení amatérské dráhy se stal profesionálem. Startoval v Tour de France, v roce 1987 byl v prologu v Západním Berlíně pátý, o tři roky později obsadil v tomto závodě třetí místo v časovce jednotlivců. Na stejné příčce skončil i roku 1988 v časovce na Giro d´Italia. Jako amatér byl v časovce čtyřikrát mistrem Československa.

KLASA Michal 

Nar. 19. posince 1952 

Zúčastnil se olympijských her na silnici i na dráze. Na OH 1980 vybojoval spolu s Alipi Kostadinovem, Jiřím Škodou a Vlastiborem Konečným bronzovou medaili v silničním závodě družstev. Předchozích olympijských her v Montrealu v roce 1976 se zúčastnil jako dráhař a obsadil sedmé místo ve stíhačce družstev, v jednotlivcích byl ve stejné disciplíně osmý. Ale i z dráhové cyklistiky má bronzovou medaili; vybojoval ji na MS 1974 ve stíhacím závodě družstev spolu Jaromírem Doležalem, Petrem Kockem, Milanem Puzrlou a Zdeňkem Dohnalem. Dlouhá léta závodil za Duklu Brno, kde byl jeho trenérem úspěšný olympionik Jiří Daler. Z dráhaře se přeškolil na silničáře po OH v Montrealu, hned v následujícím roce obsadil na MS v silničním závodě jednotlivců 24. místo, od následující sezony nastoupil do silničářského týmu a začal se dlouhodobě připravovat pod vedením Pavla Doležela na časovku družstev. Na OH v Moskvě byli naši jezdci v cíli o sedm desetin sekundy pomalejší než druzí východní Němci. Klasa startoval o několik dní později i v individuálním závodě, ale skončil v hromadném pádu se zlomeným prstem a musel vzdát. Třetí místo z Moskvy zopakoval československý tým s Michalem Klasou i o rok později na mistrovství světa v Praze, jen Vlastibora Konečného nahradil Milan Jurčo. 

ŠKODA Jiří 

Nar. 27. března 1956 

Na olympijských hrách 1980 v Moskvě vybojoval spolu s Alipi Kostadinovem, Michalem Klasou a Vlastiborem Konečným bronzovou medaili v silničním závodě družstev. V individuálním závodě obsadil 13. místo, což byl nejlepší výsledek našich barev. Začínal v roce 1970 ve Favoritu Brno, v polovině sedmdesátých let přešel do Dukly Brno k trenéru Františku Jursovi. Největší podíl na jeho výrazném výkonnostním růstu měl ale reprezentační trenér Pavel Doležel. Ten ho také v roce 1978 zařadil do silničářského družstva, které dlouhodobě připravoval pro časovku na 100 km do Moskvy. V první polovině 80. let Škodova sportovní forma gradovala, výsledky z mnoha světových soutěží vzbuzovaly naděje pro OH 1984 v Los Angeles, kterých jsme se ale nezúčastnili. Škoda byl na MS 1978 pátý v družstvech a dvanáctý v závodě jednotlivců, v roce 1981 byl v Praze s časovkářským týmem třetí, 1982 devátý mezi jednotlivci, 1983 opět pátý v závodě družstev. V letech 1977 – 1978 a 1981 – 1986 startoval v Závodě míru, v pořadí jednotlivců byl při své premiéře čtvrtý, následující rok 1978 a poté i 1985 pátý. V jiném slavném etapovém závodě Tour de l’Avenir byl roku 1980 čtvrtý a v roce 1984 obsadil dokonce 2. místo. V témže roce získal Trofej Adidas, která byla udělována nejlepšímu amatérskému cyklistovi světa. Mezi profesionál skončil devatenáctý na Giro d´Italia v roce 1987. Po skončení závodní činnosti nastoupil trenérskou dráhu.Nejprve ve Favoritu Brno, pak vedl reprezentační tým Československa na OH 1992 v Barceloně. Král cyklistiky 1980.

KŘEN Milan 

Nar. 29. května 1965 

Rodák z Ústí nad Orlicí, držitel stříbrné medaile z mistrovství světa 1985 v Giavera del Montello v časovce družstev. Ve stejné disciplíně startoval i na OH 1988 v Soulu, kde československá čtveřice skončila osmá.

HRŮZA Vladimír 

Nar. 6. února 1960 

Rodák z Vysočiny, držitel stříbrné medaile z mistrovství světa 1985 v Giavera del Montello v časovce družstev. Ve stejné disciplíně startoval také na OH 1988 v Soulu, kde československá čtveřice skončila osmá. 

TESAŘ Lubor 

Nar. 11. května 1971 

Jediný český a československý cyklista, který získal medaili v individuálním závodě na mistrovství světa v silniční cyklistice. Roku 1993 obsadil v Oslu třetí místo v tehdejší kategorii amatérů. Na tomto šampionátu byl také členem družstva, které skončilo v časovce na 100 km páté. Ve vrcholové cyklistice se pohyboval více než deset let a dosáhl řady úspěchů. Startoval i na dráze, na OH 1992 v Barceloně byl čtvrtý v bodovačce, na Světovém poháru 1999 v Itálii obsadil v této disciplíně páté místo. Vyhrával etapové závody, v roce 1992 byl první Kolem Slovenska, roku 2001 vyhrál etapu na Trophy Rivera, o rok později tři na Cycliste de Beauce. Trojnásobný mistr republiky v silničním závodě jednotlivců, v roce 1999 vyhrál republikový šampionát v bodovačce. Král cyklistiky 1993.

KREUZIGER Roman ml. 

Nar. 6. května 1986 ¨

Může být lepší důkaz přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu? Syn je výborným silničářem i cyklokrosařem jako jeho otec, ale dotáhl to ještě dále. Cyklistice se věnuje od jedenácti let, kdy dostal silniční kolo a jezdil pod otcovým dohledem. Kreuziger starší byl v cyklokrosu v roce 1983 juniorským mistrem světa, o 21 let později Roman mladší skončil na světovém šampionátu druhý. I Kreuziger mladší má titul z juniorského MS, nejcennější medaili vybojoval v roce 2004 ve Veroně v silničním závodě jednotlivců, v časovce byl druhý. Roku 2011 získal bílý trikot pro nejlepšího mladého závodníka na Giro d´Italia a v celkové klasifikaci byl pátý. V letech 2009 a 2010 skončil na devátém místě v celkovém hodnocení Tour de France. V roce 2008 vyhrál závod Kolem Švýcarska o rok později Kolem Romandie. Roku 2013 byl pátý v celkové klasifikaci Tour de France.

HRUŠKA Jan 

Nar. 4. února 1975 

Ve službách španělské stáje Vitalicio Seguros v roce 2000 vybojoval prvenství v prologu ve vatikánských uličkách na Giro d´Italia a oblékl se do růžového trikotu, který měl prý dlouho v banánové krabici a nyní je zarámovaný. Kromě dvou vyhraných etap na Giru ve zmíněném roce 2000 skončil tehdy v celkové klasifikaci na skvělém čtrnáctém místě. Startoval na Tour de France i na Vueltě. Své poslední roky trávil na horském kole, kariéru zakončil v roce 2012. 

KÖNIG Leopold 

Nar. 15. listopadu 1987 

V letech 2006 – 2010 jezdil za PSK Whirlpool Hradec Králové a ve svém posledním roce v barvách tohoto týmu vyhrál Czech Cycling Tour. Poté přestoupil do německé stáje Team NetApp a jeho hvězda začala stoupat. V roce 2011 skončil druhý Kolem Rakouska, v roce 2012 byl třetí Kolem Utahu a vyhrál etapu Kolem Británie. V následujícím roce dominoval v královské etapě Kolem Kalifornie s cílem na El Diablo, podruhé vyhrál Czech Cycling Tour a především se zaskvěl na Vueltě. Vyhrál osmou etapu a jako druhý z českých cyklistů skončil na Grand Tour v elitní desítce, když byl devátý. V současné době je již ředitelem dvou našich největších závodů Vzech Tour a Závodu míru kategorie jezdců do 23 let. 

KONEČNÝ Tomáš 

Nar. 11. října 1973 

Kariéru silničního závodníka započal roku 1985 ve Slavoji Loštice a od roku 1996 byl profesionálním cyklistou. Kariéru ukončil v profesionálním týmu Telecom. Vyhrál jednu etapu na Vueltě v roce 2000 a celkově na ní skončil na 12. místě. V posledních letech zastává funkci reprezentačního silničního trenéra.  

PADRNOS Pavel 

Nar. 17. prosince 1970 

Vítěz Závodu míru 1995, od roku 1996 profesionál. Dvě sezony působil v týmu Saeco, následující tři roky byl velmi ceněným členem amerického týmu US Postal Service. Končil v Discovery Channel Pro Cycling Team. Osminásobný účastník Tour de France. Mistr republiky v časovce 1996, vítěz závodů Dolním Saskem, Kolem Hesenska a Kolem Bavorska.

BÁRTA Jan 

Nar. 1984 v Kyjově 

Je odchovancem týmu CK Dacom Pharma Kyjov, jezdil za profesionální stáj NetApp-Endura, v současné době závodí za tým Elkov – Kasper. Startoval na olympijských hrách 2012 v Londýně a ve stejném roce skončil na mistrovství světa v časovce na sedmém místě, což je zatím nejlepší výsledek českého jezdce na světovém šampionátu. Mezi jeho největší úspěchy patří i účast na Giro d‘Italia v roce 2012, kde skončil ve 14. etapě z Cherasca do Cervinie na 2. místě.

BARTONÍČEK Antonín 

Nar. 20. února 1949 

Byl skvělým spurterem. Na svém kontě má šest vítězných etrap na Závodě míru, na němž startoval celkem šestkrát. Nejlepší v celkové klasifikaci byl v roce 1972, kdy skončil devátý. Je dvojnásobným mistrem republiky v závodě družstev na 100 km, vítězem etap i celkové klasifikace závodu Kolem Slovenska a vítězem etap v závodech Kolem Skotska, Kolem Anglie a Kolem Bulharska. Poprvé jel Závod míru v roce 1972 a vyhrál etapu končící v Karlových Varech, kde bydlel. „Byl to pro mě v tu chvíli největší sportovní zážitek, a když o tom přemýšlím i nyní, tak si myslím, že se na tom moc nezměnilo,“ říká a přidává, že odměnou mu byla koupel ve zlaté vaně v karlovarských Císařských lázních. „Brežněv, císař Haile Sellasie – a Bartoníček,“ směje se dnes.

BÍLEK Jaroslav 

Nar. 16. března 1971 

Vítěz Závodu míru 1993 na trase Tábor – Nový Bor. Vítěz Bohemie 1999. Osmý v časovce družstev na OH 1992 v Barceloně.

DOLEŽEL Pavel 

Nar. 30. listopadu 1940 

Když vyhrál Jan Veselý roku 1949 Závod míru, bylo Pavlu Doleželovi devět let. Narodil se nedaleko Brna, a když peloton projížděl jeho rodným krajem, mával závodníkům a snil o tom, že jednou s nimi pojede i on. Ve třiadvaceti letech jel poprvé Závod míru a v Lodži ho připravila o etapové vítězství kolize s televizním vozem. Těžce odřený však stál na druhý den opět na startu. I když nevyhrál mnoho etap, stal se legendou Závodu míru. V roce 1965 skončil celkově druhý, v roce 1967 osmý a v letech 1967 a 1968 přivedl jako kapitán československé družstvo k bronzovým medailím. Na mistrovství světa 1967 v Heerlenu byl třináctý ve stejném čase jako vítěz. V roce 1969 začal pracovat jako trenér, vedl i reprezentační tým. S kvartetem silničářů vybojoval bronz na MS 1975 v Belgii v časovce družstev, ve stejné disciplíně získal s reprezentačními týmy třetí místa na OH 1980 v Moskvě a na MS 1981 v Praze.

HRAZDÍRA Miloš 

24. listopadu 1945 – 25. ledna 1990 

Sportovně založení kluci se občas nemohou rozhodnout, co si vyberou. I Hrazdíra zkoušel hokej a fotbal, ale zvítězilo kolo. V sedmnácti letech vstoupil do Favoritu Brno a první úspěchy měl v cyklokrosu. Jeho sportovní kariéru zbrzdilo několik zranění, v roce 1977 spadl na dráze tak nešťastně, že mu praskla lebeční kost. Rok před tím se rozloučil s reprezentací, ale v 36 letech se roku 1981 vrátil. Výčet úspěchů Miloše Hrazdíry je dlouhý. Dvakrát vyhrál závod Kolem Slovenska, dvakrát Bohemii, zvítězil Kolem Irska, byl šestý a druhý v Tour de l´Avenir. V Závodě míru byl s družstvem druhý a dvakrát třetí, třetí příčku obsadil roku 1974 v klasifikaci jednotlivců. Byl osminásobný mistr republiky a roku 1982 získal všechny tři tituly – v závodě jednotlivců a v časovce jednotlivců i družstev. To nikdo před ním nedokázal. Miloš Hrazdíra měl bojovné srdce. Válčil se soupeři i funkcionáři. Ale právě srdce ho nakonec zradilo. Prodělal několik infarktů a na poslední zemřel. Bylo mu pouhých 45 let.

LOOS Miloslav 

21. ledna 1914 – 2. března 2010 

Držitel medaile z olympijských her v Berlíně, která však v žádných statistikách nefiguruje. V závěru silničního závodu na 100 km v posledním kilometru Loos unikl s Francouzi Charpentierem a Lapébiem a bojovali na klopené dráze autodromu Avus o stupně vítězů. Zezadu se však přihnal Ital Favalli a českého jezdce srazil, takže Loos nebyl klasifikován. Dodatečně obdržel bronzovou medaili, protože už byl v ochranné zóně. Hrám vládly hákové kříže a Hitler. Když česká výprava kráčela po Olympijském stadionu, stál Hitler vpravo. Loos zavelel „vlevo hleď“ a Čechoslováci od vůdce demonstrativně odvrátili hlavu. „Šlo o otevřenou provokaci. Už ani nevěřím, že jsem měl takovou odvahu,“ vzpomínal později. Byl legendou závodu Praha – Karlovy Vary – Praha, v němž startoval dvanáctkrát, v roce 1948 stál ještě na startu prvního ročníku Závodu míru a skončil na osmém místě. Později byl dlouhé roky trenérem reprezentace. V roce 1937 vybojoval zlatou medaili na domácím šampionátu. 

MORAVEC Vlastimil 

7. května 1949 – 15. dubna 1986 

Vítěz Závodu míru z roku 1972 začínal ve Spartaku Dobruška. V roce 1968 se stal členem Dukly Brno a zůstal jí věrný až do konce závodnické kariéry. Roku 1971 jel poprvé Závod míru a i jeho zásluhou jsme skončili třetí v soutěži družstev. O rok později získal první etapové vítězství z Prahy do Hradce Králové a žlutý trikot dovezl až do Varšavy. Vyhrál o pouhé dvě sekundy před sovětským závodníkem Něljubinem a byl to do poslední chvíle nervák, zda minimální náskok udrží. Startoval na olympijských hrách v Mnichově 1972 v časovce družstev, o čtyři roky později v Montrealu měl na dosah medaili v jednotlivcích, nakonec skončil třináctý ve stejném čase jako závodníci na druhém a třetím místě. Kromě Závodu míru vyhrál také Bohemii a Kolem Slovenska. Roku 1975 byl spolu s Petrem Matouškem, Vladimírem Vondráčkem a Petrem Bucháčkem třetí na MS v Belgii v časovce družstev. Roku 1978 staroval na světovém šampionátu v NSR s mladíky Škodou, Klasou a Kostadinovem, při jednom střídání však Moravec s Kostadinovem spadli a bylo z toho páté místo. Odborníci oceňovali Moravcův cyklistický rejstřík; byl dobrý časovkář, znamenitý stratég a technik. Jen jízda do kopce mu občas dělala potíže, ale tento hendikep si vynahrazoval ve sjezdech. S cyklistikou skončil roku 1978 a o osm let později tragicky zemřel. Bylo mu pouhých 37 let.

REGEC Jozef 

Nar. 29. března 1965 

Vítěz dvou etap Závodu míru, pětinásobný účastník mistrovství světa, nejlépe skončil desátý. Stejné místo obsadil na OH 1988 v Soulu. Čtyřnásobný mistr republiky v časovce družstev, celkově dosáhl šedesáti vítězství. Trenér reprezentace ČR, místopředseda Českého svazu cyklistiky. Senátor, předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Původem Slovák, po skončení závodní kariéry přijal české občanství.

RABOŇ František ml. 

Nar. 26. září 1983 

Navázal na úspěchy svého otce. Ne však na dráze, ale mezi silničáři. Jeho nejsilnější disciplínou jsou časovky, ale svůj životní výsledek vybojoval v závodu s hromadným startem, když se v roce 2005 stal v Moskvě mistrem Evropy jezdců do 23 let. To byla ta nejlepší vstupenka do velké profesionální cyklistiky. Od roku 2006 jezdil za T-Mobile, v roce 2012 přestoupil do stáje Omega Pharma Quick Step. Na kontě má čtyři starty na Giro d‘Italia, dva na Vueltě a je trojnásobným českým šampionem v časovce.

ROZVODA Otakar 

Nar. 30. června 1914 – 24. března 1994 

Původem atlet, který dokonce vyhrál slavný závod Běchovice – Praha, ale také výborný lyžař – na sjezdových tratích i v běžecké stopě. K cyklistice se dostal poměrně pozdě. Měl především vytrvalostní schopnosti, mistrovské závody delší než 100 kilometrů se stávaly vesměs jeho kořistí. V letech 1936–1938 vyhrál třikrát Praha – Karlovy Vary – Praha, v roce 1938 skončil v Nizozemsku osmnáctý na mistrovství světa. Po skončení druhé světové války odjel do Francie, kde se z něj stal cyklistický profesionál a vyhrál mj. v té době velice významný klasický závod Paříž – Remeš. V roce 1946 se vrátil zpět, reprezentoval ještě na MS v Curychu, kde skončil jedenáctý, ale jako profesionál zde závodit nemohl, a tak se odstěhoval zpět do Francie, kde krátce účinkoval v profesionálním pelotonu. Později přesídlil do USA, zemřel v Kalifornii. 

SMOLÍK Jan 

Nar. 24. prosince 1942 

Po Janu Veselém druhý československý vítěz Závodu míru patřil ke generaci závodníků, která se zasloužila o rozmach silniční cyklistiky. Byl populární, pro elegantní jízdu, dobrý spurt a jízdu v kopci ho novináři přirovnávali k legendárnímu Eddymu Merckxovi. V rodném Hradci Králové se v patnácti letech přihlásil do Slovanu a začal vyhrávat dorostenecké závody. Na vojně v Dukle Brno šla jeho výkonnost prudce nahoru a přišly úspěchy i v kategorii dospělých. Přišla vítězství v domácích etapových závodech a roku 1963 první start v Závodě míru. Skončil osmatřicátý, ale poté vyhrál těžký pětietapový závod Krušnohořím a Šumavou a v novém traťovém rekordu i populární Praha – Karlovy Vary – Praha. V roce 1964 oblékl Jan Smolík v druhé etapě Závodu míru žlutý trikot a přivezl ho až do cíle. Prvenství mohl zopakovat i v roce 1967, ale o vedoucí postavení přišel vinou krize v etapě do Ústí nad Labem a skončil čtvrtý. I tak ale dosáhl v kdysi populárním závodě skvělé bilance: vyhrál šest etap a v jedenadvacti nesl žlutý dres. Jednou byl mistrem republiky v kategorii jednotlivců, třikrát v časovce družstev, vyhrál etapové závody Kolem Slovenska a Bohemii. Na OH 1964 odstoupil po hromadném pádu, o čtyři roky později v Mexiku byl třiadvacátý. 

SOSENKA Ondřej 

Nar. 9. prosince 1975 

V červenci 2005 ohlásily světové agentury pro československou cyklistiku znamenitou zprávu: na dráze v Krylatském v Moskvě vytvořil Ondřej Sosenka světový rekord v hodinovce výkonem 49 700 m. Několikanásobný mistr České republiky na dráze i silnici vyšel z líhně trenéra Pavla Vršeckého v Dukle Praha. V roce 1993 obsadila parta Vršeckého mladíků třetí místo na juniorském mistrovství světa v Austrálii v časovce družstev a přidala stříbro ve stíhačce na dráze. Sosenka vyhrál Závod míru 2002, závod Kolem Polska 2004. V roce 2008 ukončil profesionální kariéru. Král cyklistiky 2005.

SVORADA Ján 

Nar. 28. srpna 1968 

Šestinásobný Král cyklistiky se narodil na Slovensku, ale žije v České republice. Patří mezi naše nejlepší silničáře všech dob, úspěchy slavil v amatérském i profesionálním pelotonu. Závodit začal ve dvanácti letech a jako osmnáctiletý si přivezl páté místo z juniorského mistrovství světa v Casablance. Následovala pozvánka do Dukly Brno, jejímž členem byl v letech 1987 – 1990. V jedenadvaceti vyhrál Závod míru 1990 a byl po osmnácti letech prvním československým reprezentantem, kterému se to podařilo. Trojnásobný mistr republiky v časovce družstev. V  roce 1991 odešel k profesionálům, o rok později se stal profesionálním mistrem republiky; šampionát se tehdy jel v Rakousku. V roce 1995 získal české občanství. Až do roku 2004 byl členem jediného týmu Lampre. V jeho dresu vybojoval 74 vítězství a stal se vyhlášeným spurterem. Vyhrál celkem pět etap na Giro d´Italia, tři na Tour de France včetně závěrečné v Paříži v roce 2001 a tři na Vueltě. Roku 1994 byl v Tour de France třetí v soutěži o zelený trikot nejlepšího spurtera. Třikrát startoval na olympijských hrách, naposledy roku 2004 v Aténách. 

ŠTYKS Luděk 

Nar. 30. června 1961 

V osmdesátých letech minulého století patřil k nejlepším českým silničářům. Čtyřikrát se v letech 1984, 1986, 1988 a 1992 stal mistrem republiky v silničním závodě jednotlivců. Zajímavým momentem v jeho kariéře byl start v jedenadvaceti letech na mistrovství světa. Jako nováček si vedl výborně a spurtoval těsně za první desítkou. Ve výsledcích však chyběl, nebyl ani mezi těmi, co závod nedokončili. Podle rozhodčích prostě nejel… Nepomohly ani protesty našich funkcionářů, a tak se jeho účast stala ve světovém pelotonu raritou. Jistou náplastí pro něj byl start na světovém šampionátu amatérů v roce 1987 ve Villachu. Byl dlouho v úniku malé skupinky, před cílem nastoupil, ale soupeři jej dojeli před poslední zatáčkou a nakonec vybojoval 6. místo. Až do bronzu Tesaře nejlepší český výsledek na mistrovství světa. Startoval i na olympijských hrách v roce 1988 v Soulu, kde skončil na 47. místě.

TRKAL František 

Nar. 10. dubna 1970 

Dlouho držel československý rekord v hodinovce 46,777 km/h, který vytvořil ještě jako junior. S cyklistikou začínal v Chocni, od roku 1993 profesionál. Druhý a třetí v Závodě míru, vítěz devíti etap. Dvakrát vyhrál Kolem Slovenska a v tomto závodě zvítězil v jedenácti etapách. Na OH v Barceloně 1992 obsadil 21. místo v závodě jednotlivců, druhý v časovce družstev na MS juniorů. Trojnásobný mistr republiky v časovce.

VESELÝ Jan 

17. června 1923 – 10. února 2003 

Legenda československé cyklistiky, všestranný závodník, držitel šestadvaceti titulů mistra republiky, první československý vítěz Závodu míru. Narodil se v Plástovicích u Českých Budějovic a za druhé světové války se přišel do Prahy učit pekařem. To mimo jiné znamenalo sednout každé ráno s nůší rohlíků na kolo a rozvézt pečivo po desítkách obchodů. Se Spartě se stal svěřencem známého trenéra Periče. V roce 1949 vyhrál Závod míru, v letech 1952 a 1955 byl druhý, čtyřikrát byl členem vítězného družstva v tomto závodě, sám vyhrál šestnáct etap. Na startu kdysi slavného závodu stál sedmkrát. V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v Helsinkách. Jako první cyklista zajel proslulý závod Praha – Karlovy Vary – Praha pod osm hodin, celkem ho vyhrál osmkrát. Do svého posledního ročníku ZM v roce 1957 nastoupil spíš z donucení. Bylo mu 34 let a neměl formu. Když vzdal, vzali to tehdejší funkcionáři jako provokaci a náš nejlepší závodník se ocitl v nemilosti. Skandálně byl vyhnán z cyklistiky a přišel o tituly. Nejlepšího výsledku na mistrovství světa dosáhl v roce 1949 v Kodani, kde obsadil deváté místo a nechal za sebou dalších 131 závodníků. Na OH 1952 byl v hromadném pádu stejně jako na MS 1945, pod olympijskými kruhy měl závodit i v roce 1948, ale těsně před odjezdem jeden z reprezentantů oslovil velmi neuctivě vysokého funkcionáře a všichni cyklisté zůstali doma. V domácích závodech získal devět titulů ze silničního závodu jednotlivců, tři ze silnice družstev, dva z etapového závodu, osm ze závodu do vrchu, dva ze stíhačky jednotlivců na dráze, dva z cyklokrosu. Co může být větším důkazem všestrannosti tohoto ojedinělého cyklisty?

Dráha

VEJTRUBA Rudolf 

Asi 1883 – snad 1951 

První český medailista z mistrovství světa, druhé místo obsadil v roce 1901 jako osmnáctiletý ve sprintu v Berlíně mezi třiatřiceti účastníky. Rodák z Prahy začal závodit v šestnácti letech a hned v prvním roce své kariéry porazil mistra Hirscheho a vítězil i nad profesionály. V roce 1900 se připravoval v cyklistické škole ve Lvově, kterou vedl jeho bratr Josef. Po návratu porážel nejlepší amatéry Čech i Rakouska, a proto ho vedení ČÚJV vyslalo na mistrovství světa do Paříže. Postoupil do semifinále, kde podlehl pozdějšímu mistru světa Didieru Nautsovi, takže skončil čtvrtý. Některé noviny, a to i francouzské, však Vejtrubu označily za vítěze neregulérní jízdy. Po návratu ze šampionátu se Vejtrubovi přestalo dařit, prohrával doma, neuspěl ani na mistrovství Rakouska. O rok později, to už se psal letopočet 1901, se karta obrátila a český závodník zvítězil dvakrát v mezinárodních závodech ve Vídni a dobře si vedl i v Lipsku. Proto byl vyslán do Berlína. Třiatřicet účastníků sprintu bylo rozděleno do jedenácti rozjížděk, Vejtruba jasně porazil Legraina a Basslera. Následovaly tři semifinálové jízdy, z nichž vítězové postoupili přímo, poražení se utkali o místo čtvrtého finalisty. Ve finále vyhrál Francouz Maitrot před Vejtrubou, Struthem z Německa a Dennym z USA. Vejtrubova závodní kariéra nebyla dlouhá; stal se ještě mistrem Rakouska a skončil v roce 1903 vítězstvím na tandemu se spolujezdcem Cerattem na závodech v Ludwigshafenu. V letech 1922 – 1925 působil jako řidič vodícího motocyklu na dráze v Praze na Letné. A z roku 1909 známe zprávu, že R. Vejtruba a V. Richter zkonstruovali vodní velociped a projížděli se s ním na Vltavě. V literatuře se obvykle uvádí, že datum úmrtí Rudolfa Vejtruby není známo. Ale na Olšanských hřbitovech je hrobka rodiny Vejtrubových, v níž jsou mimo jiné uloženi muži s následujícími daty úmrtí: Josef 1916, Josef 1950 a Rudolf 1951. Vše nasvědčuje, že jde o cyklistickou rodinu Vejtrubových.

JELÍNEK Miloš 

Nar. 10. března 1947 

Závod tandemů býval silnou disciplínou československé dráhové cyklistiky. Fouček s Machkem v ní získali stříbro na OH 1956, Vačkář s Vymazalem v ní sbírali medaile jako na běžícím pásu. Tandemovým jezdcem byl i Miloš Jelínek. První velký úspěch ale zaznamenal ve stíhačce družstev. Jako osmnáctiletý zajíc jel v roce 1965 s Jiřím Dalerem, Milanem Puzrlou a Františkem Řezáčem na MS do San Sebastianu a vracel se s bronzovou medailí. Potom začal s o rok starším Ivanem Kučírkem sedlat tandem. Sedmkrát spolu vyhráli mistrovství republiky, přivezli si stříbro z MS 1976 a byli pátí na OH 1968 v Mexiku. Jelínka vystřídal lékař a cyklista Vladimír Popelka, jehož sportovní i životní dráhu předčasně ukončilo zhoubné onemocnění.

PUZRLA Milan 

Nar. 18. dubna 1946 

Rodák z Lanžhota na jižní Moravě přišel k cyklistice jako většina příslušníků jeho generace. Hrál fotbal a hokej a na kole jezdil jen jako většina kluků. Až v Lokomotivě Bratislava ho kamarádi přemluvili, aby to zkusil s cyklistikou. Bránil se, myslel, že je moc velký. Ale v roce 1964 bojovali v Praze o přebornické tituly dorostenci a v bratislavském týmu pro stíhačku se jeden člen roznemohl. Trenéři zavolali Puzrlovi, ten přijel vlakem, Ivan Kučírek mu půjčil kolo a Milan pomohl bratislavskému týmu k bronzové medaili. Dvanáct let reprezentoval, byl čtrnáctkrát mistrem republiky ve stíhačce jednotlivců, družstev a dvojic a také v silniční časovce týmů. K tomu získal devět stříbrných a čtyři bronzové medaile. Říkávali mu Kolohnát, nejen proto, že byl veliký, ale také kvůli určité neohrabanosti. Jenže v cyklistice vždycky rozhodovaly spíš síla a vůle než elegance. Puzrla vybojoval se stíhačkou družstev bronz na MS v San Sebastianu 1965 a o pět let později s Mainušem, Matouškem a Řezáčem v Leicesteru stříbro v časovce družstev na 100 km. To byla mimo jiné zásluha trenéra Kamila Haťapky, který si Puzrlu do týmu vybral. Po skončení aktivní dráhy Milan Puzrla působil jako trenér

ŘEZÁČ František 

Nar. 1. ledna 1943 – 25. května 1978

Držitel stříbrné a bronzové medaile z mistrovství světa v závodech družstev vyrostl v Dukle Pardubice, kde jej trénoval olympionik Václav Machek. Bronzovou medaili získal s Jiřím Dalerem, Milošem Jelínkem a Milanem Puzrlou v roce 1965 v San Sebastianu ve stíhačce družstev, stříbrnou s Jiřím Mainušem, Petrem Matouškem a Puzrlou o pět let později v Leicesteru v časovce na silnici. Ve stíhačce družstev startoval i na OH 1968 v Mexiku, kde české družstvo skončilo páté. Držitel šestnácti medailí z mistrovství republiky z toho pěti zlatých. Zahynul při autohavárii.

KUČÍREK Ivan 

Nar. 25. listopadu 1946 

Někdo čeká na největší životní úspěch nekonečně dlouho. Ten Kučírkův přišel v roce 1980. Bylo mu čtyřiatřicet let a už příliš nevěřil, že by ještě mohl startovat na mistrovství světa. Nominace se dočkal teprve poté, co s osmnáctiletým partnerem Pavlem Martínkem porazili na mistrovství republiky na tandemu mistry světa Vačkáře s Vymazalem. I on začínal s několika sporty – hrál fotbal, hokej, plaval, už jako žák a dorostenec absolvoval první cyklistické závody na silnici. Až když v patnácti uviděl v Brně na velodromu dráhaře, rozhodl se, že bude sprinterem. V sedmnácti se na mezinárodním mistrovství ČSSR probojoval jako jediný Čech mezi nejlepších osm a skončil čtvrtý. O rok později, v roce 1964, už jel na mistrovství světa do Paříže. V rozjížďce ho porazil obhájce mistrovského titulu Belgičan Patrik Sercu tak těsně, že rozhodovala cílová fotografie. Z oprav Kučírek postoupil mezi posledních osm. Nedařilo se mu na OH 1964 a 1968, v obdobích mezi mistrovstvími světa porážel ty nejlepší, ale z vrcholných závodů stále jezdil s prázdnou. Až roku 1971 na MS ve Varese získal bronzovou medaili ve sprintu. Původně tam odjel jako tandemista s Vladimírem Popelkou a sprint měl absolvovat jen doplňkově. Jezdil i s Milošem Jelínkem, mají spolu stříbro z roku 1976. Na MS 1980, kde získali své první zlato, byl Kučírek nejstarším účastníkem, Martínek nejmladším. Ale tohle spojení fungovalo báječně, triumf zopakovali o rok později doma v Brně a zlatý hattrick uzavřeli roku 1982 v Leicesteru. Spolupráci zakončili roku 1983 stříbrem z mistrovství světa. Z domácích šampionátů má 21 titulů. Král cyklistiky 1971. 

ZAJÍČKOVÁ Iva

Nar. 9. března 1948

Brněnská rodačka byla hvězdou domácích i zahraničních cyklistických drah; v letech 1971 – 1978 získala dvě stříbrné a čtyři bronzové medaile na mistrovství světa ve sprintu. Jejími největšími soupeřkami byly sovětské závodnice Galina Carevová a Galina Jermolajevová a Američanky Sheila Youngová a Sue Novaraová. Iva Zajíčková je žena mnoha zájmů a nezdolné energie. Je osminásobnou mistryní světa v závodech na historických kolech včetně vysokých kostitřasů. Jako horolezkyně zdolala dvakrát nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro, vystoupila rovněž na Mont Blanc a na Leninův štít. Během závodní kariéry vystudovala v Brně elektrotechnickou fakultu a v roce 1975 byla promována inženýrkou. Roku 1980 emigrovala do Rakouska, kde žila patnáct let. Poté, co restituovala ve Ždánici dům po prarodičích, se vrátila domů a angažuje se v komunální politice. V letech 2006–2010 byla členkou obecní rady ve Ždánici a v roce 2010 byla zvolena starostkou. 

VAČKÁŘ Vladimír 

Nar. 6. února 1949

VYMAZAL Miroslav 

Nar. 9. dubna 1952 – 18. října 2002 

Jezdci na tandemu jsou něco jako dvojčata; mohou být každý jiný, ale na speciálním stroji přesto musí najít společnou řeč. Vačkář od počátků inklinoval ke sprintu, byl vynikající technik i taktik, Vymazal na sebe upozorňoval především silou. Oba to na tandemu zkoušeli s jinými partnery – Vačkář s Popelkou a Tkáčem, Vymazal se Schwarzem. Dohromady je dal trenér Jaromír Žák, poprvé spolu jeli domácí mistrovství roku 1973 a vyhráli. I když jen tak tak. Čtrnáct dní na to se stali mistry světa. Byla to oslnivá éra. Duhový trikot mistrů světa vybojovali i o rok později v Montrealu, roku 1975 se museli spokojit se stříbrem, zlato se ale tenkrát neudělovalo, protože vítězové nepřišli k dopinkové zkoušce a byli diskvalifikováni. Vačkář s Vymazalem triumfovali ještě na MS 1977 ve Venezuele a 1978 v Mnichově. Loučili se bronzem na světovém šampionátu 1979 v Amsterdamu. Při šesti společných startech získali šest medailí, což je světový unikát. Ale i při takových úspěších měli smůlu; v době, kdy začínali závodit, vyřadil Mezinárodní olympijský výbor tandem z programu olympijských her. Kdyby se to nestalo, mohla být jejich medailová žeň ještě bohatší. Společně získali titul Král cyklistiky v roce 1973, Vymazal ještě samostatně v roce 1977.

DOLEŽAL Jaromír 

Nar. 11. června 1953 

Upozornil na sebe na mistrovství republiky 1973 stříbrnou medailí ve stíhačce. Vzápětí byl nominován na mistrovství světa 1973 v San Sebastianu a o rok později dosáhl vrcholu své kariéry; ze světového šampionátu v Montrealu přivezl bronzovou medaili ve stíhačce družstev; jeho spolujezdci byli Michal Klasa, Petr Kocek, Zdeněk Dohnal a Milan Puzrla. Startoval na dalších třech mistrovstvích světa a na OH 1976 v Montrealu. Jaromír Doležal byl výraznou postavou domácích velodromů. V roce 1976 zajel československý rekord v hodinovce 44,697 kilometru a držel ho téměř dvanáct let. Překonal ho až roku 1988 jeho odchovanec František Trkal. Roku 1977 se stal Doležal mistrem republiky ve stíhačce jednotlivců, čtyřikrát vyhrál v různých sestavách stejnou disciplínu družstev. Spoluobčané v Chocni ho znají jako dlouholetého ředitele jedné z největších škol v kraji, aktivně pracuje v místním cyklistickém klubu a je autorem literatury o přípravě cyklistické mládeže.

DOHNAL Zdeněk 

11. srpna 1948 

S cyklistikou začínal ve Znojmě, ale špičkové výkonnosti dosáhl v brněnském Favoritu. Už jako dorostenec získal přebornický titul ve stíhačce družstev a byl držitelem českého rekordu. Zúčastnil se mistrovství světa 1969 v Brně, byl členem reprezentačního týmu stíhačů i na šampionátech v Leicesteru, Varese a San Sebastianu, startoval na OH v Moskvě. Vrchol přišel v roce 1974 na MS v Montrealu, kde Dohnal spolu s Jaromírem Doležalem, Michalem Klasou, Petrem Kockem a Milanem Puzrlou získal bronz, i když v závěrečné jízdě nejel. Byl ještě o dva roky později v olympijském kvartetu v Montrealu. Dvakrát byl ve stíhačce družstev mistrem republiky. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu a jako trenér přivedl k úspěchům řadu jezdců, např. Pavla Buráně, Lubomíra Hargaše, Aloise Kaňkovského a další.

KOCEK Petr 

Nar. 26. května 1952 

Na mistrovství světa 1974 v Montrealu získal spolu s Jaromírem Doležalem, Michalem Klasou, Milanem Puzrlou a Zdeňkem Dohnalem bronzovou medaili ve stíhačce družstev. Do stejného města jel o dva roky později s Dohnalem, Klasou a Jiřím Pokorným na olympijské hry a všichni věřili, že budou opět na stupních vítězů. Vinou horlivého pracovníka úklidu olympijské vesnice však přišli o kola a na vypůjčených strojích skončili bez medaile. Závodil šestnáct let za Favorit a Kovo Praha, Duklu Pardubice, Duklu Brno a Duklu Praha, jejíž byl letitou oporou. Získal deset titulů mistra republiky, v různých sestavách se stal čtyřikrát šampionem ve stíhačce družstev, v individuálním závodě byl jednou třetí. Další tituly vybojoval v bodovačce dvojic, čtyřikrát byl mistrem ve své parádní disciplíně pevném kilometru. Startoval pětkrát na mistrovství světa a dvakrát na OH. V roce 1980 vyhrál Evropský pohár v pevném kilometru.

MARTÍNEK Pavel 

Nar. 27. října 1962 

Čtyři medaile z mistrovství světa – tři zlaté a jedna stříbrná – to je jedinečná bilance. Pavel Martínek je všechny získal s Ivanem Kučírkem na tandemu. Narodil se v Lounech, ale druhým domovem se mu stalo Brno. Tandem byl dlouho parádní disciplínou naší cyklistiky. O domácí titul se prala řada jezdců, ale všem jim kraloval Ivan Kučírek. Dlouho jezdil s Milošem Jelínkem, potom krátce s Vladimírem Popelkou. Mezitím na titul útočili Vladimír Vačkář s Miroslavem Vymazalem, zatím každý s jiným partnerem. A když skončila jejich společná éra doma i na mezinárodním poli, žezlo převzali Kučírek s Martínkem, vyhráli spolu čtyři domácí tituly, na mistrovství světa spolu poprvé startovali v roce 1980 v Besanconu a hned z toho bylo zlato. Dělilo je neuvěřitelných šestnáct let, osmnáctiletý Martínek byl nejmladší, čtyřiatřicetiletý Kučírek naopak nejstarší účastník šampionátu. Úspěch z roku 1980 zopakovali v následujících dvou letech na šampionátech v Brně a Leicesteru, v Curychu přidali roku 1983 stříbro.

RABOŇ František st. 

Nar. 28. listopadu 1960 

Získal bronz ve stíhačce družstev na mistrovstvích světa 1981 v Brně a o dva roky později v Curychu. Počítalo se s ním i pro šampionát v Colorado Springs, ale nakonec pro nemoc neodjel. „Říkali, že se lámu psychicky a já se přitom pral se zvláštním EBC virem,“ vyprávěl po letech při oslavě padesátin. Samozřejmě ho mrzí, že nebyl u toho, když československá parta stíhačů konečně brala zlato. Život se mu ale odvděčil, vychoval syna cyklistu a František Raboň mladší si vedl úspěšně v profesionálním pelotonu. Ve třinácti dostal pod stromeček favorita, a přestože byl Západočech, do RH Plzeň ho kvůli otcovu politickému škraloupu nevzali. Skončil v Pražské Dukle, kde z něho trenér Vršecký svými drsnými metodami udělal špičkového stíhače. Z dráhy má tituly mistra republiky, ale jezdil i na silnici, neminula ho ani éra horských kol. Je známou postavou veteránských závodů a ještě v padesáti jezdil kolem dvaceti tisíc kilometrů ročně.

TRČKA Aleš 

Nar. 14. srpna 1961 

Tenkrát v roce 1986 to byla doslova bomba; českoslovenští stíhači Pavel Soukup, Svatopluk Buchta, Theodor Černý a Aleš Trčka přivezli z mistrovství světa v Colorado Springs zlaté medaile za stíhačku družstev. Recept na vytvoření kvalitního družstva stíhačů je zdánlivě jednoduchý – sehnat minimálně čtyři kvalitní jednotlivce a potom s nimi roky trénovat společnou jízdu. Ta je neobyčejně náročná na techniku, úspěch a karambol od sebe dělí doslova centimetry. Aleš Trčka vyhrával na mistrovství ČSSR ve stíhačce individuální i kolektivní závody. Už v roce 1981 získal na MS v Brně bronz s Martinem Pencem, Jiřím Pokorným a Františkem Raboněm, o dva roky později stejné umístění zopakoval v Curychu, kde Pence a Pokorného vystřídali Pavel Soukup a Robert Štěrba. Družstvo se měnilo, ale Trčka zůstával. Až si nakonec v USA dojel pro nejvyšší ocenění. V parádní disciplíně naší dráhové cyklistiky startoval ještě v roce 1988 na OH v Soulu, odkud si československé družstvo přivezlo páté místo. Král cyklistiky 1986.

SOUKUP Pavel 

Nar. 12. dubna 1965 

S dráhovou cyklistikou začal jako desetiletý v Prostějově, za jedenáct let se dostal na absolutní vrchol. Byl členem týmu, který získal v roce 1986 v Colorado Springs titul mistrů světa ve stíhacím závodě družstev. V roce 1981 přestoupil z Prostějova do střediska vrcholového sportu v TJ Favorit Brno a za další rok už byl v reprezentaci. Působil v ní osm let, startoval ve stíhačce družstev na mistrovstvích světa, z nichž si kromě zlata z USA přivezl v letech 1983 a 1987 bronzové medaile. Na OH 1988 v Soulu byl s československými stíhači pátý, stejně jako o dva roky dříve na Hrách dobré vůle. V letech 1987 – 1990 byl členem pražské Dukly, takže i jeho ovlivnil trenér Pavel Vršecký. Roku 1990 se vrátil do Favoritu Brno a o tři roky později ukončil sportovní kariéru. Byl osmkrát mistrem republiky. Král cyklistiky 1986.

ŠTĚRBA Robert 

Nar. 6. března 1961 

V roce 1983 vybojoval na MS v Curychu s Františkem Raboněm, Pavlem Soukupem a Alešem Trčkou bronzovou medaili ve stíhačce družstev, byl pětinásobným mistrem republiky a v osmdesátých letech minulého století patřil k našim nejlepším závodníkům. Přesto vstoupil do povědomí cyklistické veřejnosti především jako výrobce a prodejce kol. Závodil za Duklu Praha a patří do nekonečné řady odchovanců trenéra Pavla Vršeckého. Ale ke konci závodní kariéry už jezdil kvůli názorovým rozdílům s vedením Dukly i reprezentace na vlastní pěst. Po ukončení sportovní kariéry nějaký čas působil jako mechanik u reprezentačního týmu, po revoluci vyjel na zkušenou do zahraničí. Po návratu začal stavět závodní speciály, pracoval mimo jiné pro mistra světa Urse Freulera ze Švýcarska. Časem se stal jedním z nejvyhledávanějších výrobců a prodejců kol u nás. Jeho velkou láskou jsou historická kola.

VOBOŘIL Vítězslav 

Nar. 28. září 1963 

Spolu s Romanem Řehounkem vybojoval pro československou a českou cyklistiku poslední zlatou medaili na mistrovství světa v tandemech a na dlouhých 21 let poslední zlatou medaili v dráhové cyklistice mužů vůbec. Překonal je až roku 2007 Alois Kaňkovský. Vobořil s Řehounkem spolu jezdili velmi krátce, ale vytěžili z toho maximum. Dva starty na mistrovství světa znamenaly dvě zlaté medaile – první hned při společném debutu v Bassanu del Grappa 1985. Prvenství obhájili o rok později na nepříjemné větrné a podle názoru řady závodníků i nebezpečné dráze v Colorado Springs. Řehounek ze zdravotních důvodů s vrcholovou cyklistikou brzy skončil, Vobořil jel v roce 1987 do Vídně s Lubomírem Hargašem a získal s ním bronzovou medaili.

ŘEHOUNEK Roman 

Nar. 27. listopadu 1961 

Česká cyklistika zná už tři generace Řehounků. Všechni se stali mistry republiky na dráze. Prostřední Roman to ovšem dotáhl nejdále – je dvojnásobným mistrem světa. Otec Jaromír pocházel z rodiny sedláka, dostal nálepku kulackého synka a jako takový nesměl jezdit na Západ; proto cyklistiky raději nechal. Syn už tyhle problémy neměl, doba byla jiná, a tak se dokonce dostal do Dukly Bratislava. Uměl pevný kilometr a sprint, zkoušel i tandem s mistrem republiky Šustrem. Byli spolu i na mistrovství světa, ale skočili pátí, což v disciplíně, kterou vždycky jezdilo pár zemí, velký úspěch nebyl. Potom trenér Tkáč posadil Řehounka na tandem s Vítězslavem Vobořilem a měl šťastnou ruku. Dvojice přivezla zlato z MS 1985 v Bassano del Grappa a obhájila ho o rok později v Colorado Springs. A to i navzdory Řehounkovu tréninkovému výpadku kvůli operaci tříselné kýly. Byl to poslední mistrovský titul československé cyklistiky v této disciplíně. Trápilo ho zdraví, podstoupil tři operace ramena. V roce 1987 už jel jeho partner na MS do Vídně s Lubomírem Hargašem a v roce 1988 Řehounek se sportem skončil. Mohl trénovat v Dukle Bratislava, ale vrátil se do Pardubic. A protože rodina získala v restituci statek, kvůli kterému měl otec v mládí problémy, pustil se do farmaření. S cyklistikou se nerozloučil, kromě působení ve Sdružení cyklistů Pardubicka k ní přivedl i oba syny. Jeden z nich navázal na rodinnou tradici ziskem mistrovského titulu.

BUCHTA Svatopluk 

Nar. 26. února 1966 

Dvacet titulů mistra republiky, zlato a bronz z mistrovství světa ve stíhačce družstev a účast na sedmi světových šampionátech a dvojích olympijských hrách. To je stručná bilance špičkového dráhaře z konce osmdesátých let. A k tomu úspěšná trenérská práce doma i v cizině. Nechybělo mnoho a cyklistika mohla o skvělého jezdce přijít. Sváťa jako kluk kamarádil s Robertem Kronem, který ho zlákal na hokej. Zatímco z Roberta se stal úspěšný profesionál, který později sehrál více než 700 utkání v zámořské NHL, Svatopluka přitáhl cyklistický ovál. Prošel systémem tréninkových středisek mládeže, aby měl co nejvíce času na sport, absolvoval učební obor s maturitou. V roce 1985 jel poprvé na mistrovství světa a skončil sedmnáctý ve stíhačce jednotlivců. O rok později už byl na MS v Colorado Springs jako člen týmu. A vrátil se se zlatou medailí, i když o prvenství rozhodovala až cílová fotografie. Českoslovenští stíhači předstihli soupeře z NDR o 12 centimetrů. Hned v první jízdě družstvo překonalo světový rekord, stejně jako krátce před tím na Hrách dobré vůle v Moskvě. Zlato z Colorado Springs zůstalo největším úspěchem jeho kariéry. Za rok ve Vídni byli stíhači s Buchtou v sestavě třetí, dvakrát získali páté místo – na OH v Soulu a na mistrovství světa ve Francii. Naposledy se pokusil o olympijskou medaili v roce 1992. Reprezentačním trenérem se tehdy stal Martin Penc, ale družstvo dovedl jen k osmému místu. Skončil s cyklistikou a vyzkoušel pár zaměstnání, dělal také sportovního ředitele cyklistického svazu. A potom přijal nabídku z Kataru, kde prakticky vybudoval reprezentační tým. Po návratu se stal trenérem Dukly Brno. Král cyklistiky 1986.

HARGAŠ Lubomír 

16. října 1967 – 20. srpna 1997 

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století jeden z nejlepších jezdců na tandemu. V této speciální disciplíně dráhové cyklistiky vystřídal čtyři partnery, třikrát byl vicemistrem světa, třikrát skončil třetí, ale na nejcennější kov nikdy nedosáhl. Jako příslušník brněnské Dukly se stal v roce 1987 partnerem Vítězslava Vobořila místo Romana Řehounka. Na MS ve Vídni získala tato dvojice bronz. V následujících dvou letech jel Hargaš na mistrovství světa s Jiřím Illkem, v roce 1988 v Gentu byli třetí a o rok později v Lyonu druzí. Následovalo partnerství s Pavlem Buráněm, které přineslo dvě stříbrné medaile: 1991 ve Stuttgartu a 1992 ve Valencii. A v roce 1993 skončil v Hamaru s mladičkým Arnoštem Drcmánkem třetí. V srpnu 1997 zahynul devětadvacetiltý Lubomír Hargaš při tréninku po srážce s autobusem. V letech 1998–2009 se v Brně jezdil memoriál nesoucí jeho jméno. 

JUNEC Miroslav 

Nar. 3.března 1959

S cyklistikou začal v Drásově pod vedením trenéra Petra Rampuly. Odtud to byl jen skok do Favoritu Brno a do péče Jiřího Pecky. Již na prvním juniorském mistrovství světa v roce 1977 se projevil jeho talent ziskem zlaté medaile v bodovacím závodě a stříbrem na 1 km. Hlavní závodnická léta prožil v Dukle Bratislava. Jeho všestrannost dokumentuje podíl na třetím místě stíhacího družstva na mistrovství světa v roce 1987 i sedm titulů mistra republiky v různých dráhových disciplínách (bodovačce, dvojicích, družstvech či pevném kilometru).

DRCMÁNEK Arnošt 

Nar. 2. března 1973 

V roce 1993 získal na mistrovství světa v Hamaru s Lubomírem Hargašem bronzovou medaili v závodě tandemů, mimochodem zcela poslední z této disciplíny pro českou a československou cyklistiku. Talentovaný dráhař posbíral další medaile z významných akcí, ale potom kolo opustil. „Tehdy nebyly dobré podmínky pro přípravu, bylo nás málo, důvody se nahromadily,“ vzpomínal po letech Drcmánek. Vyprávělo se ale všelicos, chybějící motivace, problémy se životosprávou… V roce 2001 se kdysi nadějný sprinter vrátil a během půl roku se připravil do nebývalé formy. Vybojoval si dokonce účast v týmu pro olympijský sprint, i když mu do karet hodně nahrálo zranění stabilního člena týmu Ivana Vrby. Tehdy ještě neuspěl, o rok později však ano. Na ME v Büttingenu v Německu čeští cyklisté Pavel Buráň, Ivan Vrba a Arnošt Drcmánek získali bronzovou medaili v olympijském sprintu, když v jízdě o třetí místo porazili reprezentanty Nizozemska. Ještě v roce 2003 se stal Drcmánek mistrem republiky ve sprintu a měl velký motiv probojovat se na OH do Atén. To se mu nepodařilo, jel však v tomtéž roce na MS do Austrálie, kde s Kaňkovským a Buráněm skončil v olympijském sprintu dvanáctý.

BURÁŇ Pavel 

Nar. 25. dubna 1974 

Jeden z nejúspěšnějších jezdců československé a české cyklistiky, úspěšný sběratel medailí a trenér. Má dvě stříbrné medaile z mistrovství světa 1991 ve Stuttgartu a 1992 ve Valencii v jízdě na tandemu, obě získal s Lubomírem Hargašem. Na MS 2000 v Manchesteru byl třetí v keirinu, k tomu získal dvě druhá místa z juniorských mistrovství světa 1990 a 1991 ve sprintu a řadu ocenění z evropských šampionátů. Nejvíce si cení právě stříbra ve sprintu z juniorského MS v Middlesbroughu, kdy o něm psal hojně světový tisk. Buráň totiž zdržel šampionát o tři hodiny a UCI kvůli němu měnila pravidla. Startoval na olympijských hrách v Atlantě a Sydney, před Barcelonou se zranil a do Atén se nekvalifikoval. Jezdil na stáže do Japonska, po skončení aktivní dráhy trénoval v České republice i v cizině. Jezdil na tandemu s nevidomým cyklistou Alešem Moravcem a chtěl se s ním dostat na paralympiádu, bohužel to nevyšlo. Král cyklistiky 1999 a 2000. 

KOZLÍKOVÁ Lada 

Nar. 8. října 1979 

Česká republika ani Československo neměly úspěšnější cyklistku. Kralovala na silnici i na dráze, stala se naší první mistryní světa, nasbírala bezpočet medailí. Vybojovala 46 domácích titulů, startovala na trojích OH za sebou, v Aténách 2004 byla pátá v časovce, což je nejlepší český výsledek v individuálním silničním závodě na hrách. O lepší umístění ji nejspíš připravila kolize s doprovodnou motorkou. Byla také na OH v Sydney a Pekingu. V roce 2002 vyhrála na mistrovství světa v Dánsku scratch a přidala stříbro v bodovačce. Poslední velký závod absolvovala na mistrovství světa v Kodani v roce 2010. Potom zápolila s boreliózou, pokoušela se o účast na OH v Londýně, ale nakonec ukončila závodní kariéru. Se svým trenérem a partnerem Břetislavem Usnulem si otevřela na Olomoucku Penzion Lada. Kromě výše zmíněných seniorských úspěchů získala tři tituly mistryně Evropy do 23 let, celkově si připsala na 150 startů, ročně najížděla 27 000 km. Jako první česká cyklistka přestoupila do profesionální stáje silničářek. V pětadvaceti letech se upsala nizozemské Buitenpoort/Flex point, kterou vedl vítěz několika etap Tour de France Jean-Paul van Poppel. „Měly jsme hvězdné složení a byly jsme jedničky na světovém žebříčku,“ vzpomínala po čase. V roce 2002 jela dokonce ženskou Tour de France. Královna cyklistiky 2002. 

VRBA Ivan 

Nar. 15. června 1977

Držitel bronzové medaile z mistrovství světa na dráze. Vyhrál ji až na sklonku kariéry v roce 2004 v Melbourne v keirinu, který se jezdil učit do Japonska. O tři roky později se závodní cyklistikou skončil. V mládí se věnoval bikrosu a dotáhl to až do reprezentace v kategorii třináctiletých. S cyklistikou začínal v KOVO Praha, v roce 1997 nastoupil do Dukly Brno, kde spolu s Pavlem Buráňem a Lubomírem Hargašem vytvořili sprinterskou skupinu. První titul mistra republiky v kategorii mužů získal již jako junior v keirinu v roce 1994 a v této disciplíně slavil také největší úspěchy. Kromě třetího místa z Melbourne se v roce 2000 probojoval do finále MS (6. místo), v tomto roce zvítězil i na Světovém poháru v Cali. Startoval rovněž na OH 2000 v Sydney a 2004 v Aténách, má dvě stříbrné a tři bronzové medaile z mistrovství Evropy.

KAŇKOVSKÝ Alois

Nar. 6. května 1986 

Jako jedenadvacetiletý vybojoval zlatou medaili na MS 2007 v Palma de Mallorca v omniu a s Petrem Lazarem byli třetí v madisonu. Sportovní úspěchy však sbíral ještě dřív. Závodit začal ve dvanácti letech v Olomouci a v juniorské kategorii už patřil k předním světovým jezdcům. Na juniorském MS ve Fioronzole získal tři medaile včetně zlata v závodě na kilometr s pevným startem. V letech 2003, 2004 a 2005 byl vždy stříbrný na ME do 23 let v pevném kilometru. Kvalifikoval se na OH 2004 do Atén, kde obsadil desáté místo. V pevném kilometru závodil i na MS 2005 a 2006, kde skončil osmý a sedmý, ale s touto disciplínou se rozloučil po jejím vyřazení z olympijského programu. Omnium, v němž dosáhl životního úspěchu, se skládalo ze závodu na 200 metrů s letmým startem, scratche, tedy hladkého závodu, stíhačky a pevného kilometru.

LAZAR Petr 

Nar. 2. července 1976 

V roce 2007 získal spolu s Aloisem Kaňkovským na MS v Palma de Mallorca bronzovou medaili v bodovačce dvojic, čili madisonu. Kromě toho jeho dlouhou kariéru, kterou ukončil ve 34 letech v roce 2010, zdobí dvě etapová vítězství v závodě Kolem Řecka. Jezdil profesionální šestidenní na dráze, startoval na OH 2004 v Aténách. Protože se mu podle jeho představ nevydařil přestup do kategorie mužů, kolo na čas odložil a vrátil se k němu až v roce 2000. A hned rok na to přišel na ME v Brně o bronz z omnia jen vinou pádu v poslední disciplíně. S Martinem Bláhou vyhrál roku 2004 závod Světového poháru v Manchesteru. Spolu se také stali celkovými vítězi Světového poháru v madisonu 2004/05. Má i stříbrnou a dvě bronzové medaile z mistrovství Evropy. 

BLÁHA Martin 

Nar. 12. září 1977

HOCHMANN Jiří

Nar. 10. ledna 1986 

Dělí je od sebe devět let, ale na dráze to nebylo znát. Škoda, že se madison, jejich parádní disciplína, jel naposledy na olympijských hrách v roce 2008. Právě tehdy začala zásluhou Bláhy a Hochmanna hvězdná éra teto disciplíny v české cyklistice. Mají bronz z mistrovství světa 2009 a stříbro z roku 2011, dvakrát vybojovali titul mistrů Evropy, jsou stříbrní z armádního mistrovství světa. Hochmann se neztratí ani v silničních závodech, Bláha zase jezdí i další dráhové disciplíny a je hodně dobrý; v roce 2012 překonal na Světovém poháru v Pekingu dvanáct let starý český rekord Ondřeje Sosenky ve stíhačce jednotlivců. Bláhův výkon měl hodnotu 4:29,370.

KADLEC Milan 

Nar. 13. října 1974 

Málokterý československý cyklista prokázal tolik vytrvalosti a píle, ale i kvality, jako Milan Kadlec. Vyplatilo se mu to. V osmatřiceti letech se stal roku 2012 poprvé mistrem republiky v silničním závodě s hromadným startem. Není to ovšem zdaleka jeho jediný úspěch. Už jako dorostenec sbíral přebornické tituly a úspěšně si vede i v seniorské kategorii. Nejcennější medaili své kariéry vybojoval v březnu 2010 na dráhovém mistrovství světa v Dánsku – skončil třetí v bodovačce. Daří se mu na silnici i na dráze. Na silničních mistrovstvích republiky 1998 a 1999 skončil vždy druhý, v letech 2005 a 2010 byl dvakrát třetí, v roce 2006 byl druhý v časovce jednotlivců. Z mezinárodních závodů vyhrál třeba Giro d´Oro v Itálii a domácí Ytong Bohemia Tour. V tomto závodě si navíc v průběhu let připsal čtyři etapová prvenství. Je rovněž mistrem republiky v bodovačce 2007 a ve stíhačce jednotlivců 2008, byl třikrát třetí v závodech Světového poháru na dráze. Úspěšně jezdí i šestidenní. V současné době je šéftrenérem Dukly Praha a zároveň reprezentačním koučem stíhačů.

MACHAČOVÁ Jarmila 

Nar. 9. ledna 1986 

Když se nedostala na olympijské hry v roce 2008 v Pekingu, uvažovala o ukončení kariéry. V roce 2013 se stala v Minsku mistryní světa v bodovačce. Úspěch nepřišel jako blesk z čistého nebe. Už roku 2011 byla druhá v nizozemském Apeldoornu, ve stejné disciplíně vyhrála Světové poháry v Pekingu 2009, v Melbourne 2010 a v Manchesteru 2011. V Minsku zvítězila o jediný bod, ale to samozřejmě jejímu vítězství neubírá na kvalitě; spíše naopak. Rodačka z Havlíčkova Brodu se připravuje v nedaleké Světlé nad Sázavou pod vedením svého otce, bývalého cyklisty a biatlonisty, trenéra a funkcionáře. Před MS v Minsku jezdila na dráhu do Vídně. Sklízí úspěchy i v silničních závodech, získala medaile také na ME do 23 let.

BÁBEK Tomáš

Nar. 4. června 1987

Brněnský rodák Tomáš Bábek patří k nejvýznamnějším českým sprinterům. Na olympijských hrách 2008 v Pekingu skončil spolu s Adamem Ptáčníkem a Denisem Špičkou jedenáctý v týmovém sprintu. S dráhovou cyklistikou začal v roce 2001, když mu bylo čtrnáct. Již tehdy začal sbírat svá první ocenění v podobě medailí z mistrovství republiky. Na mistrovství světa v Apeldoornu 2011 obsadil 7. místo v závodu na 1 km s pevným startem. Ve stejném roce do jeho života tragicky zasáhla dopravní nehoda. Po srážce s autem byl několik dní v kómatu a kvůli těžkým zraněním mu lékaři předpovídali konec sportovní kariéry. Svého snu se ale nikdy nevzdal a po dlouhém období rekonvalescence se postupně vrátil zpět do světové třídy. Rok 2016 byl pro měj prozatím vrcholem. Přestože se nekvalifikoval na olympijské hry, tak se mu podařilo triumfovat na mistrovství Evropy v keirinu. Svou životní formu ukázat vítězstvím v dalších dvou světových pohárech v Glasgowě a Apeldoornu a celý seriál SP ovládl. O rok později se v Hongkongu na světovém šampionátu stal vicemistrem světa v kilometru a přidal bronz v keirinu. V posledních letech pravidelně jezdí závodit keirin do Japonska. Na Evropských hrách v roce 2019 v Minsku vyhrál 1 km s pevným startem, v týmovém sprintu končil čtvrtý a v v keirinu pátý. Král cyklistiky 2017.

MTB

JAROSLAV KULHAVÝ

Nar. 8. ledna 1985

Nejúspěšnější český cyklista posledních let. Je držitelem dvou olympijských medailí ze závodu horských kol XCO Cross country – zlaté z OH Londýn 2012 a stříbrné z OH Rio 2016, dále je držitelem tří titulů Mistr světa (2003, 2011, 2014), dvou titulů Mistr Evropy (2010, 2011) a nespočet dalších pódiových umístění a cenných kovů z MS, ME a světových pohárů v olympijském cross country horských kol.  Čtyřikrát zvolen Králem cyklistiky v anketě Českého svazu cyklistiky, dvakrát se umístil v prestižní anketě Sportovec roku na druhém místě (2011, 2012).

Poprvé o sobě dal výrazněji vědět v roce 2003, kdy se stal juniorským mistrem světa i Evropy. Díky tomu se podíval i na olympiádu 2004 v Aténách. V dalších letech sbíral zkušenosti v kategorii do 23 let, v roce 2007 vybojoval v této kategorii stříbro na mistrovství Evropy a bronz na mistrovství světa. 

V roce 2008 vstoupil do kategorie Elite a v roce 2010 přišly první velké medailové úspěchy. Na Mistrovství Evropy v Haifě v Izraeli vybojoval titul mistra Evropy. Na Mistrovství světa v Mont St. Anne v Kanadě obsadil 2. místo v jednotlivcích a 3. místo ve štafetě společně s Kateřinou Nash, Ondřejem Cinkem a Tomášem Paprstkou. Poprvé byl zvolen nejlepším cyklistou roku, když vyhrál anketu Král cyklistiky. V roce 2011 suverénně ovládl Světový pohár, ve kterém vyhrál pět ze sedmi závodů. Skvělou sezónu uzavřel obhajobou vítězství v anketě Král cyklistiky a druhým místem v prestižní anketě Sportovec roku.

V Olympijském závodu horských kol, na náročné trati v Hadleigh Farm, porazil hlavního favorita Švýcara Nino Schurtera a získal tak pro Českou republiku čtvrté zlato z londýnské olympiády a první zlatou olympijskou cyklistickou medaili od rozdělení Československa. Kulhavý po skončení sezóny zvažoval přechod na silnici, pro rok 2013 se však nakonec rozhodl zůstat u horských kol. Opět zvítězil v anketě Král cyklistiky a i v anketě Sportovec roku skončil po roce opět druhý. Na Olympijských hrách v Riu v roce 2016 vybojoval stříbrnou medaili.

CINK Ondřej 

Nar. 7. prosince 1990 

Mnozí o něm tvrdí, že bude následovníkem Jaroslava Kulhavého na zlatém olympijském stupni. Svou olympijskou premiéru zažil již v jedenadvaceti letech v Londýně 2012, kde obsadil v cross country 14. místo, stejně si vedl o čtyři roky později v Rio de Janeiru. V roce 2012 se stal světovým šampionem v kategorii jezdců do 23 let. Hned v prvním roce mezi jezdci elite zle proháněl ty nejlepší, skončil druhý v závodě Světového poháru ve Vallnordu v Andoře. Roku 2010 byl členem bronzové české štafety na ME, totéž se mu povedlo v roce 2013 v Bernu a ve stejném roce získal první domácí titul. Na mistrovství světa získal zatím jeden bronz ve Vallnordu v roce 2015.

HUŘÍKOVÁ Tereza 

Nar. 11. února 1987 

Bikerka a silniční cyklistka. Je juniorskou mistryní světa v silniční časovce z roku 2004 z italské Verony, o rok později to samé dokázala v cross country v Livignu. V roce 2008 si vybojovala účast na Olympijských hrách v Pekingu, kde však závod nedokončila. V roce 2012 v Saalfeldenu zaznamenala nejlepší umístění české bikerky na mistrovství světa, když dojela sedmá. V zimě se věnuje sjezdovému i běžeckému lyžování, v rámci kondiční přípravy aerobiku a fitness, vyzkoušela i potápění. 

NASH Kateřina 

Nar. 9. prosince 1977 

Bikerka, cyklokrosařka a lyžařka. Lyžařský svět ji zná pod jménem Hanušová. Startovala pětkrát na olympijských hrách, na zimních 1998 v Naganu a 2002 v Salt Lake City, na letních 1996 v Atlantě, 2012 v Londýně a 2016 v Rio de Janeiru. Jediná česká bikerka, která se prosadila na stupních vítězů v závodech světového poháru a mistrovství světa. Horské kolo pro ni bylo původně tréninkovým doplňkem k běhu na lyžích. V roce 1995 vybojovala pro Českou republiku první medaili z mistrovství světa horských kol – v juniorském závodě byla druhá. V roce 1996 se zúčastnila premiérového závodu horských kol na olympijských hrách v Atlantě a skončila devatenáctá. V letech 2000 a 2001 se stala Mistryní České republiky. V roce 2007 vybojovala bronz na mistrovství Evropy horských kol. V roce 2013 vybojovala 1. místo v závodě Světového poháru cross country v kanadském Mont-Sainte-Anne, čehož dosáhla jako první a dosud jediná Češka. O rok později získala tamtéž své další pódiové umístění, tentokrát 3. místo. V sezóně 2013 Kateřina Nash obsadila ve Světovém poháru horských kol cross country v celkovém pořadí 3. místo. V závěru sezóny 2013 začala zvažovat ukončení kariéry, ale v letech následujících se do závodního kolotoče vrátila, i když zdaleka neobjížděla všechny důležité závody. V roce 2016 se zúčastnila MS horských kol v Novém Městě na Moravě, kde vybojovala 2. místo v týmové štafetě a 7. místo v závodě cross country žen. Jako jediná z českých cyklistek byla nominována na olympijské hry do Ria 2016, kde se zúčastnila závodu cross country. V klání se dlouho držela na samotné špici, a ačkoliv nakonec nestačila na vedoucí skupinu bojující o medaile, podařilo se jí zajet dobrý závod a obsadit 5. místo, svoje nejlepší umístění na velkých soutěžích. 

ŠKARNITZL Jan

Nar. 11. července 1986

Jeho otec jezdil na závody veteránů v cross country a obě své děti – Jana i Jitku na ně brával. A v případě obou platí pořekadlo – jablko nepadá daleko od stromu. Se závoděním na horských kolech začal v roce 1996, do šestnácti let dělal i atletiku, kde skončil třetí na MČR na 1500 m. Od té doby se závodně věnuje pouze cyklistice a příležitostně hobby lyžařským maratónům. Na svém kontě má dva olympijské starty v cross country – v roce 2012 skončil v Londýně na 12. místě, o čtyři roky později v Rio de Janeiru dvaadvacátý.

Ve sbírce úspěchů jsou i dvě bronzové medaile z mistrovství Evropy: v roce 2010 v izraelské Haifě         ji vybojoval spolu s Ondřejem Cinkem, Tomášem Paprstkou a Tereza Huříkovou ve štafetě, individuální bronz vybojoval v roce 2014 ve St. Wendelu, kde nestačil pouze na zlatého Juliena Absalona z Francie a druhého Švýcara Fabiana Gigera. Je mistrem ČR z roku 2011 a o jeho všestrannosti svědčí šesté místo z MS v cyklokrosu z roku 2006 z kategorie U23.

ČÁBELICKÁ Jitka (roz. Škarnitzlová)

Nar.  15. února 1990

K závodění na horských kolech se dostala díky otci staršímu bratrovi Janovi. Několik let kombinovala cyklistiku s atletikou a basketbalem, nakonec zvítězilo horské kolo, konkrétně cross country. Později k závodům XC přidala i cyklokros a silnici. V současnosti závodí za tým GAPP System – Cabtech MTB racing team.

Na svém kontě má dva domácí mistrovské tituly z let 2018 a 2019. V roce 2007 se jí podařilo získat stříbrnou medaili na juniorském mistrovství světa ve skotském Fort William. Má také dva bronzy z mistrovství ČR v cyklokrosu.

PROKOP Michal 

Nar. 1. dubna 1981 

Reprezentant v BMX a MTB je trojnásobným mistrem světa z let 2003, 2006 a 2011 ve fourcrosszu, dvojnásobný mistr Evropy, dvojnásobný vítěz Světového poháru z let 2004 a 2006 ve fourcrossu. Po zařazení BMX na program OH 2008 v Pekingu byl pokládán za uchazeče o medaili, ale nepostoupil ze čtvrtfinále. Král cyklistiky 2006.

HORÁKOVÁ Jana 

Nar. 4. září 1983 

Úspěšně kombinovala bikros a fourcross a z obou disciplín má medaile ze světových šampionátů. Je mistryní světa ve fourcrossu z roku 2004 v Les Gets, o čtyři roky později a roku 2010 skončila druhá. Svůj první kov z MS přivezla v roce 2002, kdy v brazilském městě Paulinia získala bronz v bikrosu. Totéž se jí povedlo o pět let později.

SLAVÍK Tomáš 

Nar. 12. června 1987

V posledních letech zřejmě nejlepší fourcrossař planety. Dvakrát vyhrál seriál Světového poháru, v roce 2010 se stal poprvé mistrem světa, ale dva roky předtím skončil i čtvrtý na ME v bikrosu. Další zlato přidal v roce 2014.

LABOUNKOVÁ Romana

Nar. 27. dubna 1989

Po dvou bronzech a stříbrech se dočkala rodačka z Jeseníku světového titulu ve fourcrossu v roce 2018 ve švýcarském Lenzerheide, o rok později ve Val di Sole jej obhájila. Po své obhajobě vyhrála jako druhá česká žena anketu Král cyklistiky a na vrcholu ukončila závodní činnost. Úspěchy ale sbírala i v olympijském bikrosu. Na olympijských hrách 2012 v Londýně skončila jedenáctá, ve stejném roce v Birminghamu vybojovala na světovém šampionátu bronz.  

HYNEK Kristián

Nar. 19. května 1980

Dlouhá léta patří k nejlepším maratonským bikerům světa a na světových šampionátech vybojoval v letech 2012 a 2016 bronzové medaile. V roce 2012 se stal v Moskvě evropským šampionem o rok později byl třetí. V roce 2014 ovládl při své premiéře s Němcem Robertem Mennenem extrémní etapový závod dvojic Cape Epic v Jihoafrické republice.

Cyklokros

FIŠERA Miloš 

Nar. 17. února 1950 

První československý cyklokrosař, který získal pro svou zemi v seniorské kategorii medaili; bylo to stříbro na mistrovství světa 1972 v Praze. Dále vybojoval titul na mistrovství světa 1981 ve španělské Tolose, to byla zase první zlatá pro československé barvy. O rok později ho ve francouzském Lanarvily obhájil v památném souboji se svým synovcem Radomírem Šimůnkem st. Na mistrovství světa amatérů startoval desetkrát, amatérskou kariéru ukončil v roce 1983 šestým místem na MS v anglickém Birminghamu. V letech 1988 –1990 se třikrát zúčastnil mistrovství světa profesionálů, kde obsadil postupně 13., 18. a 22. místo. V mládí také lyžoval, jakpak by ne, když pocházel z Vrchlabí. V závodech míval hodně smůly, takže občas přemýšlel i o ukončení sportovní kariéry. Ta největší ho však potkala v pětadvaceti letech, kdy utrpěl těžké zranění při návratu z Varšavy. A taky mu tehdejší režim nedopřál včasný přestup k profesionálům. „Době, ve které jsem závodil, bych vyčítal to, že mi neumožnila přejít k profesionálům včas. Když jsem povolení dostal, byl zenit mé výkonnosti někde jinde,“ povzdechl si po skončení kariéry. Dvojnásobný Král cyklistiky z let 1981 a 1982. 

ČERVÍNEK Vojtěch 

Nar. 6. září 1948 

Pětinásobný mistr Československa v cyklokrosu, dvakrát druhý. Startoval sedmkrát na MS, při poslední účasti v roce 1977 získal bronzovou medaili. Trenér reprezentace 1980–1987, jako trenér působil v Mladé Boleslavi, Dukle Praha i v zahraničí. V mládí zkoušel hokej a lyže, ale zalíbilo se mu až kolo. Od začátku ho však nelákaly silnice, ale lesní a polní pěšiny a cesty. Jako učeň elektrotechniky pendloval mezi Dvorem Králové a Trutnovem a denně najezdil až 60 km. Na vojnu se nedostal do Dukly a ztratil dva roky u normálního útvaru. Přesto se stal ve dvaadvaceti letech poprvé mistrem republiky a pronikl do reprezentace. Vyhrál padesát závodů, ale na mistrovství světa se nemohl dlouho prosadit. Až v roce 1972 v Praze byl členem stříbrného družstva a o pět let později v Hannoveru vybojoval individuální bronz. V roce 1978 se při tréninku srazil v plné rychlosti s nákladním autem a ukončil aktivní kariéru. V jedenatřiceti letech se stal trenérem reprezentace, mezi jeho svěřence patřili mistři světa Fišera a Šimůnek či Štybar. 

KLOUČEK Petr 

Nar. 29. ledna 1957 

Držitel bronzové medaile z mistrovství světa v cyklokrosu v roce 1983 v Birminghamu v kategorii amatérů. Startoval na sedmi světových šampionátech, pětkrát skončil do osmé příčky. Na mistrovství republiky byl dvakrát první, třikrát druhý a dvakrát třetí, čtyřikrát vyhrál Československý pohár. Jezdil postupně za Lokomotivu Pardubice, Duklu Praha a AŠ Mladá Boleslav. Kariéru ukončil po zranění páteře, působil jako trenér, a to i u české reprezentace a za jeho působení to byly nejúspěšnější roky českého cyklokrosu vůbec. 

KVASNIČKA Miloslav 

Nar. 22. srpna 1963 

Stříbrný medailista z mistrovství světa v cyklokrosu z roku 1984 v kategorii amatérů. Již před tím skončil v roce 1981 na stejné příčce na MS mezi juniory. Do třetice tuto pozici obhájil, opět mezi amatéry, na světovém šampionátu roku 1990. Vzápětí si koupil profesionální licenci, aby mohl startovat v roce 1992 mezi profesionály. Tehdy skončil v Leedsu sedmý. Současně se začal zajímat o horská kola, absolvoval řadu závodů doma i v zahraničí a stal se v roce 1991 vítězem neoficiálního mistrovství republiky. V cyklokrosu vyhrál republikový šampionát v roce 1983, dvakrát byl druhý (roku 1993 mezi profesionály) a třikrát třetí. V sezoně 1983/84 vyhrál Československý pohár. 

KLOUČEK František 

Nar. 22. listopadu 1960 

Držitel stříbrné medaile z mistrovství světa v cyklokrosu 1987 v Mladé Boleslavi v kategorii amatérů, je mladším bratrem Petra Kloučka. Trojnásobný mistr republiky, v roce 1987 porazil bratra Petra, který skončil druhý. Na republikovém šampionátu získal rovněž dvě stříbrné a dvě bronzové medaile, jednou vyhrál Československý pohár. Závodil také na dráze a třikrát se stal mistrem republiky v bodovačce. Oblékal dresy AŠ Mladá Boleslav, Dukly Praha a Ben Car Praha. 

KREUZIGER Roman st. 

Nar. 11. června 1965 

Silniční závodník a cyklokrosař. V roce 1983 se stal juniorským mistrem světa v cyklokrosu, roku 1987 získal na MS v Mladé Boleslavi bronzovou medaili v závodě amatérů. Později se věnoval už jen silniční cyklistice. V roce 1986 startoval poprvé v Závodě míru, roku 1991 vyhrál etapový závod Kolem Rakouska. V šestadvaceti letech se závoděním skončil a začal podnikat. Jeho syn Roman je rovněž úspěšný závodník.

CAMRDA Karel 

Nar. 26. října 1964

Cyklokrosař s neobyčejně dlouhou kariérou; závodil osmnáct let. K jeho největším úspěchům patří titul mistra světa mezi amatéry z roku 1988. Závod ve Švýcarsku se jel za krajně nepříznivého počasí a Camrda vyhrál s výrazným náskokem před domácím Rogerem Honeggerem. „Dodnes si vybavuji, jak jsem se ještě dlouho po závodě při rozhovoru pro televizi a na stupních vítězů třásl chladem,“ vzpomíná dodnes. O čtyři roky později si, již jako profesionál, dojel na mistrovství světa pro stříbrnou medaili. Titul domácího mistra získal v roce 1989, jednou byl druhý a jednou třetí. Cyklistice se věnovali i jeho mladší bratři Pavel a Luděk.

GLAJZA Ondrej 

Nar. 22. března 1966 

Jeden z nejlepších československých cyklokrosařů z konce osmdesátých let minulého století. Amatérský mistr světa z roku 1989. Narodil se v Popradu v cyklistické rodině; jeho otec tam vedl jeden z nejsilnějších cyklokrosových oddílů v republice, závodilo i několik Ondrejových bratrů. Glajza byl zpočátku obojživelník, v roce 1984 vyhrál silniční Závod míru juniorů a v nizozemském Oss se stal juniorským mistrem světa v cyklokrosu. Titul amatérského mistra světa získal ve třiadvaceti letech v Pontchateau ve Francii, kde mimo jiné v závěrečném spurtu porazil Radomíra Šimůnka. Byl to obrovský závod. „Jelo nás do posledního kola asi devět, každý z pěti Čechoslováků mohl vyhrát,“ vzpomínal později Glajza. Byl mistrem republiky v letech 1986 a 1988, roku 1989 emigroval, začal závodit na horských kolech a v roce 1991 dokonce vedl Světový pohár v cross country. Sportovní kariéru musel ukončit kvůli těžké artritidě, vystudoval trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Bratislavě a vedl slovenskou cyklokrosovou reprezentaci. 

MLYNÁŘ Zdeněk 

Nar. 13. října 1976 

Držitel bronzové medaile z mistrovství světa v cyklokrosu z roku 1996 v kategorii do 23 let. O rok dříve se stal juniorským mistrem světa. Nejlépe se mu dařilo v sezoně 2004/05, kdy vyhrál úvodní závod Světového poháru a v dalších třech závodech skončil v první desítce. V této sezoně vyhrál Český pohár a prvenství si zopakoval ještě dvakrát: 2006/07 a 2007/08. 

DLASK Petr 

Nar. 20. října 1976

Cyklokrosař a biker, vicemistr světa v cyklokrosu z roku 2001 v kategorii elite, v roce 1998 třetí v kategorii do 23 let. Pětinásobný mistr České republiky v cyklokrosu. Závodil od svých patnácti let, v osmnácti se stal poprvé juniorským mistrem České republiky ve sjezdu na horských kolech. V té době jezdil za tým Auto Škoda Mladá Boleslav, kde ho vedl trenér Petr Klouček. Patřil k nejvyšším závodníkům světového pelotonu (197 cm). Úspěšně si vedl i v závodech Světového poháru. V současné době trenér české reprezentace.

TRUNSCHKA Tomáš 

Nar. 24. března 1980 

Stříbrný medailista z mistrovství světa v cyklokrosu 2001 v Táboře v kategorii do 23 let, o rok později v Zolderu ve stejné kategorii třetí. Závodil i na horských kolech, roku 1998 byl třetí na juniorském mistrovství Evropy. Později se věnoval etapovým závodům a maratonům na horských kolech, v roce 2007 vyhrál Maraton Man Europe. Startoval také na slavné Crocodile Trophy v Austrálii. 

HRIC Peter 

Nar. 17. června 1965 

Slovenský cyklokrosař, startoval na třinácti mistrovstvích světa. Bronzový v kategorii juniorů 1983, čtvrtý mezi seniory 1989. Reprezentoval i samostatné Slovensko. V roce 1993 dosáhl výborných výsledků na horských kolech, v cross country byl třetí na mistrovství Evropy a pátý na mistrovství světa, ve Světovém poháru vybojoval celkové třetí místo. Na OH 1996 v Atlantě skončil třicátý. Žije v Lucembursku, pracuje jako designér a vývojář pro automobilový průmysl.

KÁŠEK David 

Nar. 19. září 1982 

Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patří dvě bronzové medaile z mistrovství světa v cyklokrosu – poprvé byl třetí mezi juniory v roce 2000 v nizozemském St. Michielsgestelu, hned o rok později získal opět senzační bronz v Táboře mezi muži do 23 let. V roce 2000 vyhrál Český pohár juniorů a mistrovství republiky v cyklokrosu. Jezdíval i silnici a roku 1999 skončil na mistrovství republiky juniorů druhý. Poté se mu tolik nedařilo, trápilo ho zranění. Poprvé ukončil kariéru po roce 2003. Po několikaleté přestávce se do závodního kolotoče vrátil v sezoně 2008/09, definitivně skončil počátkem roku 2013. 

ZLÁMALÍK Martin 

Nar. 19. dubna 1982 

Bronzový medailista z mistrovství světa v cyklokrosu kategorie do 23 let z roku 2004. Právě v této věkové kategorii slavil největší úspěchy: roku 2003 se stal celkovým vítězem Světového poháru a vyhrál mistrovství Evropy. Na kole jezdí od osmi let, předtím lyžoval, plaval a pěstoval atletiku. V cyklokrosaře vyrostl v Táboře pod vedením Stanislava Bambuly. Jeho velkým koníčkem je airbrush, výtvarné technika, při níž se vytvářejí obrazy nebo obrazce pomocí stříkací pistole. 

ŠTYBAR Zdeněk 

Nar. 11. prosince 1985 

Cyklokrosař a silniční cyklista. Trojnásobný mistr světa a dvakrát stříbrný v cyklokrosu v kategorii elite, dvojnásobný mistr světa do 23 let. Několikanásobný mistr republiky v cyklokrosu. Od roku 2011 závodí převážně na silnici. Začínal na BMX a již v osmi letech se stal mistrem světa příslušné věkové kategorie. Této disciplíně se věnoval do čtrnácti let a vyhrál mj. Evropský pohár, Český pohár a mistrovství republiky. V cyklokrosu se prosazoval již jako junior, v letech 2002 a 2003 byl na mistrovství světa vždy třetí. Roku 2005 už vyhrál v Sankt Wendelu kategorii do 23 let a stejně úspěšný byl i o rok později. Mezi elitou obsadil druhé místo roku 2008 v Trevisu a 2009 v Hoogerheide, v roce 2010 před domácím publikem v Táboře vyhrál, stejně jako rok na to v Sankt Wendelu a pak ještě nenašel přemožitele v roce 2014. V sezoně 2008/09 obsadil celkové 3. místo ve Světovém poháru v cyklokrosu, v sezoně 2009/10 Světový pohár vyhrál. V letech 2005 – 2012 byl šestkrát mistrem republiky. Zatím největšího vítězství v silničním profesionálním pelotonu dosáhl v polovině srpna 2013. Zvítězil v závěrečné etapě Enecou Tour, podniku seriálu WorldTour, a to jej vyneslo i na první místo celkového pořadí. V roce 2013 vyhrál jednu etapu na Vueltě, o rok později se mu to povedlo i na Tour de France, Je i silničním mistrem ČR z roku 2014. Král cyklistiky 2014 a 2015.

ŠIMŮNEK Radomír st. 

Nar. 8. dubna 1962 – 10. srpna 2010 

Cyklokros sledoval zejména proto, že ho jezdil strýc Miloš Fišera, sám však závodil na silnici i na dráze. Pro cyklokros se podle svých slov rozhodl proto, že je třeba zapojit při něm všechny partie těla i hlavu. V roce 1980 se stal ve Wetzikonu juniorským mistrem světa a zahájil tak zlatou sklizeň svou i celého českoslovenkého cyklokrosu. O dva roky později už byl druhý mezi seniory za strýcem Milošem Fišerou a potom dvakrát oblékl duhový dres amatérského mistra světa v letech 1983 a 1984. V roce 1989 byl mezi amatéry na MS druhý. Na rozdíl od strýce Fišery měl štěstí. Doba se změnila a Šimůnek mohl přestoupit k profesionálům na vrcholu sil. Stal se roku 1991 profesionálním mistrem světa v nizozemském Gietenu a byl zvolen Sportovcem roku. O rok později způsobil autohavárii, při níž zahynuli tři lidé. Byl odsouzen na osmnáct měsíců do vězení, ale po pěti měsících dostal od prezidenta Václava Havla milost. V jeho šlépějích kráčel syn, rovněž Radomír. Trojnásobný Král cyklistiky z let 1983, 1984 a 1991.

HNÍK Karel

Nar. 9. srpna 1991 

Bronzový z mistrovství světa v cyklokrosu kategorie do 23 let z roku 2011. Trénoval ho otec, v letech 2004–2007 prošel Duklou Praha a rukama trenéra Pavla Vršeckého. Poměrně záhy dal ale cyklokrosu vale a věnuje se sinici.

NASH Kateřina 

Nar. 9. prosince 1977 

Bikerka, cyklokrosařka a lyžařka. Lyžařský svět ji zná pod jménem Hanušová. Startovala poětkrát na olympijských hrách, na zimních 1998 v Naganu a 2002 v Salt Lake City, na letních 1996 v Atlantě, 2012 v Londýně a 2016 v Rio de Janeiru. Jediná česká bikerka, která se prosadila na stupně vítězů v závodech Světového poháru, když stála na zlatrém, stříbrném i bronzovém stupni. Horské kolo pro ni bylo původně tréninkovým doplňkem k běhu na lyžích. V roce 1995 vybojovala pro Českou republiku první medaili z mistrovství světa horských kol – v juniorském závodě byla druhá. V roce 1996 se zúčastnila premiérového závodu horských kol na olympijských hrách v Atlantě a skončila devatenáctá. V letech 2000 a 2001 se stala mistryní České republiky. V roce 2007 vybojovala bronz na mistrovství Evropy horských kol. Od roku 2006 jezdí cyklokros a o dva roky později byla třetí na ME. Roku 2010 skončila čtvrtá na cyklokrosovém mistrovství světa v Táboře. O rok později v německém Sankt Wendelu získala svoji první cyklokrosovou medaili na mistrovství světa, když dojela třetí, stejný kov vybojovala v roce 2017 v Bieles.

ŤOUPALÍK Adam

Nar. 9. května 1996 

Na mistrovství ČR 2015 ve Slaném vybojoval domácí titul a stal se v osmnácti letech nejmladším šampionem v cyklokrosu v kategorii elite. O rok později získal bronz. Má i bronz ze závodu juniorů na mistrovství světa v americkém Louisville z roku 2013, stříbro z ME juniorů ze stejného roku, celkové prvenství ze seriálu Světového poháru juniorů ze sezony 2013/14 a především stříbro z MS jezdců kategorie U23 z Heusden-Zolderu z roku 2015, ale … V Belgii měl zlato téměř v hrsti, ale vlastní chybou se o kov nejcennější připravil. A to chybou, která se jen tak nevidí. Myslel si, že cíl závodu je po pátém kole, ale jelo se jich šest. Cílem pátého okruhu projížděl a radostně gestikuloval. „Na závod jsem byl připraven dobře, bohužel jsem udělal chybu. Na nic se nevymlouvám, byla to prostě moje vina. S terénem se ale rozloučil rychle a nyní se věnuje silničním závodům.

NOSKOVÁ Nikola

Nar. 1. července 1997

S kolem je téměř srostlá. Již v mládežnických kategoriích sbírala medaile na silnici, v cyklokrosu i na horských kolech a pokračuje v tom i mezi dospělými. V necelých dvaceti letech získala v roce 2015 stříbrnou medaili na MS v kategorii U23, možná ještě větším úspěchem je čtvrté místo z mistrovství světa ve španělské Ponferradě v silničním závodě juniorek.

Sálovka

KRIŠTŮFEK Jan 

2. ledna 1938 – 22. ledna 2008 

To jméno nebylo v československé cyklistice neznámé. Otec Antonín v meziválečném období reprezentoval v silniční cyklistice, připravoval se i na olympijské hry v Berlíně. Také Jan původně pomýšlel na silnici, ale v závodění mu zabránila zraková vada. Proto začal roku 1949 v Dynamu Pankrác trénovat krasojízdu. Byl šikovný, ale silné brýle mu dělaly problémy, ovšem naučil se je překonávat. Roku 1957 se stal seniorským mistrem republiky a o rok později byl pátý na mistrovství světa. Jako jeden z prvních přinesl do krasojízdy sladění s hudbou a spíše baletní než gymnastické pojetí jízdy. Snad proto, že kvůli zrakové vadě se nemohl pouštět do složitých akrobatických figur. Přesto hrál několik let úspěšně také kolovou. Na MS v krasojízdě startoval šestnáctkrát a získal čtyři bronzové medaile. Tu pátou si moc přál, když se v roce 1974 loučil, ale nedočkal se jí. Švýcarský rozhodčí dělal všechno proto, aby pomohl svým krajanům. A tak Krištůfek skončil až pátý. Zklamání však přebolelo a hned v další sezoně se stal trenérem reprezentace.  

MATOUŠKOVÁ Anna 

27. června 1939 – 3. května 2003 

Dosáhnout v pětatřiceti letech poprvé na sportovní vrchol chce pořádný kus trpělivosti a vůle. Anna Matoušková tyhle vlastnosti měla. Táta z ní chtěl mít gymnastku, ale malou Aničku vždy lákalo kolo. Byla totiž z Němčic na Hané a sálová cyklistika tam byla od nepaměti populární. A tak se otec vzdal gymnastických snů a začal s desetiletou dcerou trénovat krasojízdu. Už po čtyřech sezonách byla třetí mezi domácími dorostenkami a za necelá tři desetiletí se u Matoušků nashromáždilo více než padesát medailí. Sbírku totiž začaly rozšiřovat i dcery Romana a Jitka. V šestnácti byla Anna poprvé mistryní republiky mezi dospělými, v jedenadvacti vyhrála Memoriál Achille Joinarda, což bylo neoficiální mistrovství světa. Skutečného světového šampionátu se poprvé zúčastnila roku 1970 v Ostravě a bylo z toho stříbro. Čtyři roky byla světovou korunní princeznou a už se zdálo, že to tak zůstane. Ale roku 1974 v Haarlemu konečně zazářila zlatem a potom se stala mistryní světa ještě čtyřikrát. Její bilance je opravdu jedinečná: pět titulů mistryně světa, 24 titulů mistryně republiky. K tomu z obou světových soutěží osm druhých a dvě třetí místa. 

RŮŽIČKOVÁ Dana 

Nar. 26. května 1934

SLADOVNÍKOVÁ Jana 

Nar. 12. listopadu 1943 

Reprezentantky v krasojízdě dvojic, vybojovaly osm bronzových medailí z mistrovství Evropy. Závodily za TJ Pankrác. Evropský šampionát byl za jejich éry nejvyšší soutěží v kategorii krasojízdy ženských dvojic. Dana Růžičková po skončení aktivní kariéry pokračovala jako trenérka. 

HORVÁTHOVÁ Lea 

Nar. 5. srpna 1953 

Krasojezdkyně. Na závodních palubovkách se setkala ještě s Annou Matouškovou, získala dvě bronzové medaile z MS 1976 a 1980. 

HÁJKOVÁ Danuše 

Nar. 12. dubna 1966 

Krasojezdkyně. Držitelka dvou stříbrných a tří bronzových medailí z mistrovství světa. Provdaná Hrdličková.

POSPÍŠILOVÁ Jana 

Nar. 11. listopadu 1965 

Držitelka bronzové medaile z mistrovství světa v krasojízdě 1986 v Genku. Dcera Jindřicha Pospíšila. 

SOUŠKOVÁ Leona 

Nar. 1974 

Krasojezdkyně. Držitelka tří bronzových medailí z mistrovství světa. 

ŠTĚPÁNKOVÁ Martina

Nar. 22. prosince 1974 

Trojnásobná mistryně světa v krasojízdě z let 1998, 1999 a 2002. V letech 1996, 1997, 2000 a 2001 stříbrná, 1994 a 2003 bronzová. Na MS poprvé startovala roku 1991. Dvanáctinásobná mistryně republiky.

POSPÍŠILOVÁ Blanka 

Nar. 7. května 1971

JELÍNKOVÁ Šárka 

Nar. 23. prosince 1974 

Dvojice reprezentantek v krasojízdě pokračovala v rodinných tradicích. Blanka Pospíšilová je dcera fenomenálního hráče kolové Jindřicha Pospíšila, otcem Šárky Jelínkové je zase reprezentant v dráhové cyklistice Miloš Jelínek. Pospíšilová s Jelínkovou obsadily v roce 1994 na mistrovství světa třetí místo, o dva roky později byly dokonce druhé. Potom ale tato jména z výsledkových listin zmizela, objevila se však dvojice Neuschlová – Janečková, třetí v letech 1998 a 1999 a druhá roku 2000. Křestní jména ovšem prozrazují, že se jedná o původní pár; děvčata se provdala. Shrňme si, že Blanka s Janou získaly celkem tři bronzové a dvě stříbrné medaile, což je pěkná bilance. 

DIGOŇ Martin 

Nar. 11. března 1980 

BALÁSEK David 

Nar. 22. října 1976

Trojnásobní bronzoví medailisté z mistrovství světa v krasojízdě dvojic z let 1995, 1998 a 2000. V roce 1998 je od stříbra dělily pouhé dva body. Předtím byli v letech 1993 a 1994 dvakrát stříbrní na juniorském mistrovství Evropy, šestkrát za sebou se stali mistry republiky. David Balásek je sluchově postižený, ale s tímto hendikepem se vyrovnal a úspěšně závodil se slyšícími sportovci. Martin Digoň je jeho bratranec.

KŘIVÁNEK Milan 

Nar. 14. března 1974 

Trojnásobný držitel bronzové medaile z mistrovství světa v krasojízdě z let 2000, 2002 a 2005. V juniorských soutěžích startoval jak v kategorii jednotlivců, tak dvojic. Několik let tvořil soutěžní dvojici i s Arnoštem Pokorným a jejich nejlepším umístěním bylo čtvrté místo na mistrovství světa v roce 1994. V letech 2000 – 2002 obsadil první místo v žebříčku UCI v krasojízdě mužů jednotlivců. 

BARTŮNĚK Kamil 

Nar. 24. května 1979

BARTŮNĚK Petr

 Nar. 9. března 1978

Držitelé pěti bronzových medailí z mistrovství světa v krasojízdě. Závodili bezmála 25 let v kategoriích jednotlivců i dvojic, poprvé byli na mistrovství světa už v roce 1999, kdy skončili šestí. Dvakrát vyhráli Světový pohár a prvenství z let 2000 a 2001 považují za svůj největší úspěch vůbec. Oba se pyšní také ziskem sedmi titulů mistrů ČR v kategorii dvojic mužů a několika tituly a medailemi v kategorii mužů jednotlivců. Závodní kariéru ukončil jako první Petr, stal se rozhodčím a spolu se svým otcem se věnoval i trenérství. Oba však čas od času vystupovali v exhibicích a soutěžích veteránů. 

POKORNÝ Arnošt 

Nar. 16. ledna 1974 

Mistr světa v krasojízdě, titul získal jako jediný muž v dosavadní historii tohoto sportu pro českou cyklistiku. Dlouho startoval současně v kategoriích dvojic i jednotlivců. V individuálních soutěžích se nakonec prosadil výrazněji. Na mistrovství světa v roce 2002 vybojoval v jednotlivcích stříbro, o rok později bronz. V roce 2004 získal na mistrovství světa v maďarské Tatě zlatou medaili. Roku 2005 ukončil závodní kariéru kvůli vleklým zdravotním problémům. Později se stal trenérem a dokonce se vrátil k závodní činnosti. 

PETŘÍČKOVÁ Andrea 

Nar. 3. října 1986

VALEŠOVÁ Iva 

Nar. 16. dubna 1986 

Majitelky čtyř bronzových medailí z mistrovství světa v krasojízdě z let 2003, 2004, 2007 a 2011. V letech 2003 a 2004 byly současně druhé na ME juniorek, stříbrné medaile z evropského šampionátu této věkové kategorie mají celkem čtyři. Závodnice Sokola Heršpice spolu startovaly od roku 1997, jsou mnohonásobnými mistryněmi republiky. 

LEBÁNKOVÁ Nikola 

Nar. 5. května 1994 

Krasojezdkyně, držitelka bronzové medaile z mistrovství světa v Kagošimě 2011. Jejím trenérem je mistr světa Arnošt Pokorný. Je zatím poslední českou medailistkou v individuální krasojízděš.

NOVÁK Jan 

9. listopadu 1921 – 29. srpna 1990

NOVÁK Jaroslav 

3. července 1924 – 16. listopadu 2006 

Bratrská dvojice držitelů bronzových medailí z mistrovství světa 1946 v kolové. Bylo to první medailové umístění naší sálové cyklistiky. Jaroslav Novák závodil až do roku 1956 a byl s Františkem Sedláčkem třetí na MS 1953 v Curychu a 1954 v Kolíně n. R., v roce 1955 v Miláně skončili druzí. S Jaroslavem Benešem vybojoval Jaroslav Novák v roce 1956 v Kodani bronzovou medaili.

DANEŠ Bohumil

21. září 1922 – 12. prosince 1971

SEDLÁČEK František 

5. září 1923 – 24. července 1996 

První českoslovenští mistři světa v kolové z roku 1948 založili slavnou tradici tohoto sportu, která vyvrcholila érou bratrů Jana a Jindřicha Pospíšilových. Ale ani oni nezačínali na zelené louce – stali se pokračovateli nadšenců, kteří tomuto sportu propadli už dříve. Daneš se Sedláčkem byli členy klubu I. KČV Nusle – Pankrác, kde se kolová a krasojízda provozovaly už za druhé světové války. Po jejím skončení pořádal klub, především zásluhou Jiřího Housy, řadu mezinárodních turnajů v kolové. Mistrovství světa 1948 viděla pražská Lucerna a pankrácký klub byl jeho spolupořadatelem. Československá kolová slavila první úspěch už na prvním poválečném MS 1946 v Curychu, kde skončili Jan a Jaroslav Novákovi třetí. Daneš se Sedláčkem byli o rok později v Paříži druzí a v roce 1948 v Praze dosáhli vrcholu své kariéry. Třetí místo přivezli ještě roku 1949 z Kodaně, ke špičce naší kolové patřili až do roku 1960. Ale na mistrovství světa už spolu nejeli, Sedláček ho však absolval ještě třikrát s Jaroslavem Novákem. Výsledkem byly další dvě bronzové a jedna stříbrná medaile. Jaroslav Novák končil roku 1956 na MS v Kodani třetím místem s Jaroslavem Benešem. 

BÍMA Zdeněk 

Nar. 18. srpna 1934

ŠPACHMAN Lubomír

12. února 1937 – 23. srpna 1991 

Držitelé bronzové medaile z MS v kolové 1959 ve Stuttgartu, skončili za západoněmeckou dvojicí Karl a Oskar Buchholzovi a za východními Němci Heinzem Schneiderem a Gerhardem Landmannem. Společně vyhráli v roce 1958 mistrovství republiky a o rok později celoroční první ligu. V té době závodili za TJ Stalingrad Praha, dnešní Bohemians. Bíma získal další dva československé tituly, v roce 1967 byl třetí spolu s Václavem Lincem (roč. 1941) na Evropském poháru za Wenzlem a Bittendorfem z NSR a bratry Pospíšilovými. Jednou se dokonce ocitl v širším výběru reprezentace na Závod míru. 

POSPÍŠIL Jan 

Nar. 25. dubna 1945

POSPÍŠIL Jindřich 

Nar. 23. března 1942

Leckdo může namítnout, že kolová není fotbal a bude mít pravdu. Tenhle sport neměl ve světě nikdy širokou základnu a hraje se pouze v několika zemích. Ale i tak je bilance bratrů Pospíšilových zcela výjimečná. Pětadvacet společných titulů mistrů republiky, dvacet titulů mistrů světa, šestnáct prvenství v Evropském poháru. Jednou Sportovci roku, osmkrát Králové cyklistiky. Jindřich byl dokonce mistrem republiky třicetkrát, protože pět předchozích titulů získal s Jaroslavem Svobodou. Soubor výsledků, jaký nemá obdoby. Předtím, než spolu poprvé vystoupili na mistrovství světa v roce 1964, kde získali stříbrnou medaili, starší Jindřich vyhrál stříbro a bronz se svým původním partnerem Jaroslavem Svobodou. O rok později se už Pospíšilové stali poprvé světovými šampiony. Se svou hráčskou kariérou se rozloučili na mistrovství světa v roce 1988 ziskem dvacáté zlaté medaile. Tehdy bylo Janovi třiačtyřicet a Jindřichovi čtyřicet šest let. Vedle dvaceti zlatých získali ještě čtyři stříbrné medaile a jednu bronzovou. Nebylo tak mistrovství světa, z něhož by odjeli bez vzácného kovu. Když přestali hrát, stali se trenéry: Jan odešel do zahraničí, zatímco Jindřich coby reprezentační trenér dovedl hned následující rok ke zlatu na mistrovství světa dvojici Berger-Kratochvíl. Poté se ale se svazem rozhádal a rovněž odešel trénovat do ciziny.

SVOBODA Jaroslav

 Nar. 26. března 1932

Hráč kolové, původní partner Jindřicha Pospíšila. Získali spolu bronzové medaile na MS 1961 v St. Gallenu a stříbro o rok později ve Vídni.

BERGER Miroslav 

Nar. 22. ledna 1961

KRATOCHVÍL Miroslav 

Nar. 30. dubna 1965 

Nástupci bratrů Pospíšilových. Mistři světa z roku 1989, kdy také získali titul Král cyklistiky. V letech 1990, 1994, 1995 a 1998 skončili na mistrovství světa na druhém a v roce 1992 na třetím místě. Miroslav Berger po rozpadu této dvojice pokračoval s Jiřím Hrdličkou, s nímž vyhrál MS 2003, o dva roky později skončili druzí. Berger startoval celkem na jedenácti mistrovstvích světa. Kratochvíl působil jako trenér a rozhodčí.

GROCH Oldřich

 Nar. 2. dubna 1970 

Stříbrný z mistrovství světa v kolové. Medaili získal spolu s Pavlem Šmídem v roce 1997 ve Winterthuru

SKOTÁK Petr

 Nar. 24. prosince 1974

ŠMÍD Pavel 

Nar. 19. srpna 1970 

Mistři světa v kolové z roku 2004. Šmíd již v roce 1997 získal druhé místo s Oldřichem Grochem. Dvojice Šmíd-Skoták byla ještě třikrát třetí v letech 1999, 2001 a 2002. Po MS 2004 v Maďarsku se rozešla, protože Skoták se rozhodl z pracovních důvodů hrát už jenom na domácí úrovni. Šmíd vytvořil dvojici s Böhmem, s nímž už v minulosti hrával 

BÖHM Jiří 

Nar. 9. června 1974 

S Jiřím Hrdličkou druhý na MS v kolové 2006 v Saské Kamenici. Jeden z organizátorů Velké ceny Vysočiny v kolové. Hrával ve dvojici též s Pavlem Šmídem. 

HASOŇ Radim 

Nar. 8. února 1979

HRDLIČKA Jiří 

Nar. 26. listopadu 1963 

Mistři světa v kolové z roku 2008. Dvojice se dala dohromady poté, co Hasoň hrál asi šestnáct let s Pavlem Loskotem, Hrdličkovými partnery byli Robin Loskot, Jiří Böhm a Miroslav Berger, s nímž se stal mistrem světa už v roce 2003 a byl druhý o dva roky později. Stříbrnou medaili z MS 2006 má Hrdlička také s Jiřím Böhmem.

LOSKOT Pavel

Nar. 29. září 1979

Spolu s Jiřím Hrdličkou st. vybojoval na ME 2019 zatím poslední českou medaili na MS, když skončili třetí. Předtím hrál dlouho Radimem Hasoněm.

Olympiští medailisté

FOUČEK Ladislav 

Nar. 10. prosince 1930 – 27. května 1975

MACHEK Václav 

Nar. 27. prosince 1925 – 1. listopadu 2017

Dvojice Ladislav Fouček a Václav Machek získala pro Československo v Melbourne v roce 1956 první dvě olympijské medaile, obě stříbrné. Fouček byl druhý v pevném kilometru, společně s Machkem obsadili stejnou příčku v tandemu. Fouček byl našim nejúspěšnějším dráhařem padesátých let. Startoval už na OH 1952 v Helsinkách, kde obsadil dvanácté místo. Jeho hlavní disciplínou byl sprint, v letech 1954–1957 získal v této disciplíně tři tituly mistra republiky. Úspěšnou sérii mu pokazil roku 1955 spolujezdec z tandemu Václav Machek, jinak vždy druhý. V pevném kilometru byl Fouček mistrem republiky v letech 1954, 1956 a 1960. V Melbourne prohrál v pevném kilometru s Italem Leandrem Fagginem, amatérským a později i několikanásobným profesionálním mistrem světa ve stíhačce jednotlivců. Fouček v Melbourne závodil i ve sprintu, ale byl vyřazen již v rozjížďce. Zemřel ve 44 letech. Také Václav Machek patřil k našim nejlepším poválečným dráhařům. V letech 1945–1950 pravidelně bojoval s Václavem Cihlářem v republikovém finále sprintu, čtyřikrát vyhrál Machek, dvakrát Cihlář. Na olympijské hry byl nominován po více než desetiletém působení na špičce československé cyklistiky. V semifinále vedl tandem s Foučkem za zády k vítězství nad Brity Brothertonem a Thompsonem o pouhou šířku galusky. Ve finále prohráli s australskou dvojicí Ian Browne – Anthony Marchant, kterou porazili v rozjížďkách.

 DALER Jiří 

Nar. 8. března 1940 

Na letních olympijských hrách v roce 1964 v Tokiu získal zlatou medaili ve stíhacím závodě jednotlivců, což byla olympijská premiéra této disciplíny a zároveň první historicky zlatá československé cyklistiky. Na dalších letních olympijských hrách v roce 1968 v Mexiku skončil v kvalifikaci závodu stíhacího jednotlivců, byl pátý v soutěži družstev. S cyklistikou začal v šestnácti letech, kdy se nelegálně připojil k pelotonu závodu Brno–Mikulov–Brno. V létě 1956 se stal členem Slávie Žabovřesky a v Třebíči hned vyhrál svůj první závod. Přestoupil do Favoritu Brno, kde získal svou první medaili z mistrovství republiky, stříbro ve sprintu. Mimochodem, ve stíhačce, která ho později proslavila, byl až sedmý. Vojnu absolvoval v Dukle Pardubice, kde si po počátečních neúspěších vybojoval místo v reprezentaci. V roce 1962, to už byl zpět ve Favoritu, zajel ve Štětíně nejlepší československý čas ve stíhačce a tím se kvalifikoval na mistrovství světa 1963, kde se probojoval mezi osm nejlepších. V roce 1964 přivezl bronz z MS v Paříži a tím se stal velkou nadějí pro olympijské hry v Tokiu. Tam ve finále porazil Itala Ursiho. Tokijské hry odstartovaly sérii Dalerových úspěchů. V roce 1965 byl členem družstva, které získalo na MS v San Sebastianu bronz, roku 1966 byl na MS v Německu v individuální stíhačce druhý a o rok později v Amsterdamu třetí. Na sklonku kariéry v letech 1969–1970 jezdil silniční závody profesionálů a šestidenní na dráze. „Už po roce jsem dostal příkaz z tehdy normalizovaného Československa, že se musím vrátit,” posteskl si po letech Daler. Nakonec byl rád, že mohl dělat trenéra v Dukle Brno. Jiří Daler byl osmkrát mistrem republiky ve stíhacím závodě jednotlivců i družstev, vytvořil čtrnáct československých rekordů a dva světové – při předolympijských závodech v Mexiku na 4 a 5 km. Král cyklitiky 1966 a 1967.

TKÁČ Anton 

Nar. 3. března 1951 

O pozici nejúspěšnějšího československého dráhaře už Antona Tkáče nikdy nikdo nepřipraví. Československo se rozpadlo, a tak jeho bilanci olympijského vítěze ve sprintu, držitele tří titulů mistra světa, sedmi titulů mistra republiky ve sprintu a pevném kilometru a dalších dobrých umístění z vrcholných světových soutěží už nikdy nikdo nepřepíše. Tkáčovy počátky připomínají pohádku. Náborové závody vyhrál jako kluk na vypůjčeném holčičím kole, v roce 1966 se přihlásil do Slovanu Bratislava a po několika týdnech přípravy se stal dorosteneckým mistrem Slovenska. Zanedlouho však utrpěl při pádu zlomeninu lebeční kosti, dlouho se pohyboval mezi životem a smrtí a o návratu k cyklistice doktoři nechtěli slyšet. Ale stal se zázrak a v roce 1968 Anton získal tituly dorosteneckého mistra republiky ve sprintu a pevném kilometru. Dilema mezi těmito dvěma disciplínami mu dlouho ztrpčovalo život. Trenéři ho tlačili spíš do pevného kilometru, jeho lákal sprint. V roce 1970 slavil první úspěch, dělil se o třetí místo na 1 km se sovětským reprezentantem Kravcovem na MS v Leicesteru. Přišlo ale období neúspěchů a na Antona nezbylo ani místo v reprezentaci. Až na mistrovství světa 1974 v Montrealu vyhrál sprint a stal se prvním československým mistrem světa v cyklistice v individuální disciplíně. O dva roky později pak opět v Montrealu porazil ve finále sprintu famózního Francouze Daniela Morelona a získal také olympijské zlato. Na nejvyšším stupni vítězů stanul Tkáč i při MS 1976 v Itálii a 1978 v Mnichově. Kariéru ukončil čtvrtým místem na OH 1980 v Moskvě, k medaili mu chyběl jen kousek. Král cyklistiky v letech 1974, 1976 a 1978.

ČERNÝ Theodor 

Nar. 18. ledna 1957 

Týmové závody – ať už silniční časovka, nebo dráhová stíhačka – bývaly parádní disciplínou československé cyklistiky. Někteří jejich protagonisté se prosazovali i v individuálních závodech, jiní byli typickými dělníky, schopnými odevzdat všechno pro kolektiv. Theodor Černý, člen party z Dukly Praha, která pod vedením Pavla Vršeckého kralovala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století domácím i zahraničním dráhám, startoval už na mistrovství světa 1978 a 1979. Pokaždé to skončilo bramborovou medailí. První vrchol Černého kariéry přišel na OH 1980 v Moskvě. Spolu s Martinem Pencem, Jiřím Pokorným a Igorem Slámou vybojoval na dráze v Krylatském bronzovou medaili ve stíhacím závodě mužstev na 4000 metrů. O tři roky později získali naši stíhači rovněž třetí místo na mistrovství světa v Curychu, ale z moskevské bronzové party u toho nikdo nebyl. A potom přišel šampionát v Colorado Sprins 1986. Na pohled nenápadná betonová dráha v nadmořské výšce 1832 m ve středisku amerických olympioniků se stala svědkem triumfu československých dráhařů, kteří vybojovali zlaté medaile. V týmu byl i devětadvacetiletý Theodor Černý. Spolu s ním se o vítězství zasloužili Pavel Soukup, Svatopluk Buchta a Aleš Trčka. Král cyklistiky 1986.

PENC Martin 

Nar. 21. května 1957 

Mistr světa v bodovacím závodě a držitel bronzové medaile ve stíhačce z olympijských her 1980 v Moskvě patřil k nejvýraznějším postavám československé cyklistiky 80. let 20. století. Už koncem sedmdesátých let se prosadil do družstva stíhačů Dukly Praha vedeného trenérem Pavlem Vršeckým. Pražská Dukla neměla v té době ve stíhačce doma konkurenci a úspěšná byla i při mezinárodních startech. Když jeli reprezentanti testovat olympijský velodrom v Krylatském v Moskvě, nechal trenér Vršecký Pence doma a se slovy „je tak dobrý, jako nikdy předtím“ mu umožnil individuální přípravu. To přísný trenér příliš často nedělal. V Moskvě Penc startoval ve stíhačce jednotlivců i družstev. V týmech naši vybojovali bronz, Penc si nevedl špatně ani v soutěži jednotlivců; skončil osmý po porážce ve čtvrtfinále. Byl členem týmu, který získal bronz na MS 1981 v Brně, v němž olympioniky Černého a Slámu vystřídali František Raboň a Aleš Trčka. S družstvem stíhačů se Penc probojoval i do semifinále mistrovství světa 1982 v anglickém Leicesteru, ale potom se věnoval hlavně bodovačce. Startoval v ní už v Brně 1981, kde skončil desátý. Druhého vrcholu své kariéry dosáhl na MS 1985 v Itálii, kde se stal v Bassano dl Grappa v bodovačce mistrem světa, roku 1989 byl v této disciplíně třetí mezi profesionály. Král cyklistiky 1985.

POKORNÝ Jiří 

Nar. 14. října 1956 

Spolu s Martinem Pencem, Theodorem Černým a Igorem Slámou bronzový medailista ve stíhacím závodě družstev na 4000 m na olympijských hrách v Moskvě 1980. Zúčastnil se i předchozí olympiády v Montrealu. S cyklistikou začínal ve Favoritu Brno a od počátku se zaměřil především na stíhačku. Teprve později začal jezdit také bodovací závod. Ve stíhačce byl čtvrtý na mistrovství Evropy juniorů 1974, následující rok vybojoval první titul mistra Československa. To mu vyneslo nominaci na OH 1976 v Montrealu, kde však stíhací družstvo Zdeněk Dohnal, Michal Klasa, Petr Kocek, Pokorný ve čtvrtfinále prohrálo se západními Němci, pozdějšími olympijskými vítězi. Když koncem 70. let vybudoval trenér Pavel Vršecký v Dukle silný tým, který kraloval domácím dráhám a dokázal se prosadit i v mezinárodní konkurenci, patřil Pokorný do jeho základního kádru. Na mistrovstvích světa 1978 a 1979 byli čeští stíhači dvakrát čtvrtí. Roku 1981 družstvo, v němž Černého a Slámu nahradili Raboň a Trčka, obhájilo třetí místo na mistrovství světa v Brně. V roce 1983 Pokorný svou závodnickou kariéru, během níž se stal celkem třináctkrát mistrem Československa ve stíhacím závodě a v bodovacím závodě dvojic, ukončil.

SLÁMA Igor 

Nar. 8. května 1959 

Na československém cyklistickém nebi zazářil jako kometa. A to doslova, jak rychle vynikl, tak se poměrně brzy ze závodnické špičky vytratil. Překvapil hned při svém prvním startu na mistrovství světa 1979 v Amsterdamu, kde v bodovacím závodě závěrečným spurtem dobyl titul mistra světa. V následující sezoně se v Dukle Praha prosadil do družstva stíhačů, které trenér Pavel Vršecký připravoval pro olympijské hry 1980 v Moskvě. Na velodromu v Krylatském československá čtveřice Theodor Černý, Martin Penc, Jiří Pokorný a Igor Sláma získala bronzové medaile. V bodovacím závodě se Slámovi na světovém šampionátu sice nepodařilo obhájit mistrovský titul, ale i čtvrté místo bylo velkým úspěchem. Několikanásobný mistr Československa v různých dráhových disciplínách – stíhacím závodě družstev, bodovacím závodě jednotlivců a spolu s Jiřím Pokorným i dvojic – startoval ještě na mistrovství světa 1981 v Praze, ale bez výraznějších výsledků. 

ŠKODA Jiří 

Nar. 27. března 1956 

Na olympijských hrách 1980 v Moskvě vybojoval spolu s Alipi Kostadinovem, Michalem Klasou a Vlastiborem Konečným bronzovou medaili v silničním závodě družstev. V individuálním závodě obsadil 13. místo, což byl nejlepší výsledkek našich barev. Začínal v roce 1970 ve Favoritu Brno, v polovině sedmdesátých let přešel do Dukly Brno k trenéru Františku Jursovi. Největší podíl na jeho výrazném výkonnostním růstu měl ale reprezentační trenér Pavel Doležel. Ten ho také v roce 1978 zařadil do silničářského družstva, které dlouhodobě připravoval pro časovku na 100 km do Moskvy. V první polovině 80. let Škodova sportovní forma gradovala, výsledky z mnoha světových soutěží vzbuzovaly naděje pro OH 1984 v Los Angeles, kterých jsme se ale nezúčastnili. Škoda byl na MS 1978 pátý v družstvech a dvanáctý v závodě jednotlivců, v roce 1981 byl v Praze s časovkářským týmem třetí na MS, 1982 devátý mezi jednotlivci, 1983 opět pátý v závodě družstev. V letech 1977 – 1978 a 1981 – 1986 startoval v Závodě míru, v pořadí jednotlivců byl při své premiéře čtvrtý, následující rok 1978 a poté i 1985 pátý. V jiném slavném etapovém závodě Tour de l’Avenir byl roku 1980 čtvrtý a v roce 1984 obsadil dokonce 2. místo. V témže roce získal Trofej Adidas, která byla udělována nejlepšímu amatérskému cyklistovi světa. Po skončení závodní činnosti nastoupil trenérskou dráhu. Nejprve ve Favoritu Brno, pak vedl reprezentační tým Československa na OH 1992 v Barceloně, později působil ve Slušovicích, byl manažerem Favoritu Brno a poté se stal trenérem týmu JOKO-VELAMOS. Král cyklistiky 1980.

KOSTADINOV Alipi 

Nar. 16. dubna 1955 

Spolu s Michalem Klasou, Jiřím Škodou a Vlastiborem Konečným vybojoval bronzovou medaili v silničním závodě družstev na OH v Moskvě 1980. V závodě jednotlivců už nestartoval, trenér Doležel dal přednost Ladislavu Ferebauerovi. Závodil za RH Plzeň a byl jediným cyklistou mimo Duklu Brno, který byl na přelomu 70. a 80. let trvalým členem reprezentace pro silniční závod družstev. 

KONEČNÝ Vlastibor 

Nar. 2. ledna 1957 

Největší úspěch zažil v roce 1980, kdy na OH v Moskvě získal spolu s Alipi Kostadinovem, Jiřím Škodou a Michalem Klasou bronzovou medaili v silničním závodě družstev. O pár dní později obsadil v závodě jednotlivců 17. místo jako druhý nejlepší z československých reprezentantů. Závodil za Duklu Brno, kde trénoval pod vedením Františka Jursy, ale již koncem 70. let doplnil trojici Klasa, Kostadinov a Škoda, kterou reprezentační trenér Pavel Doležel dlouhodobě připravoval pro silniční časovku družstev. Po skončení závodnické kariéry Konečný od cyklistiky neutekl. Má ve Frýdlantu nad Ostravicí firmu, která nabízí kola a potřeby nejen pro cyklistiku, ale i další sporty. Cyklistický klub, který nese jeho jméno, je zaměřen především na výchovu mladých talentů.

KLASA Michal 

Nar. 19. prosince 1952 

Zúčastnil se olympijských her na silnici i na dráze. Na OH 1980 vybojoval spolu s Alipi Kostadinovem, Jiřím Škodou a Vlastiborem Konečným bronzovou medaili v silničním závodě družstev. Předchozích olympijských her v Montrealu v roce 1976 se zúčastnil jako dráhař a obsadil sedmé místo ve stíhačce družstev, v jednotlivcích byl ve stejné disciplíně osmý. Ale i z dráhové cyklistiky má bronzovou medaili; vybojoval ji na MS 1974 ve stíhacím závodě družstev spolu Jaromírem Doležalem, Petrem Kockem, Milanem Puzrlou a Zdeňkem Dohnalem. Dlouhá léta závodil za Duklu Brno, kde byl jeho trenérem úspěšný olympionik Jiří Daler. Z dráhaře se přeškolil na silničáře po OH v Montrealu, hned v následujícím roce obsadil na MS v silničním závodě jednotlivců 24. místo, od následující sezony nastoupil do silničářského týmu a začal se dlouhodobě připravovat pod vedením Pavla Doležela na časovku družstev. Tenhle závod měl na OH v Moskvě hlavní favority v týmech NDR a SSSR. Jel se na Minském bulváru a naši byli v cíli o sedm desetin sekundy pomalejší než druzí východní Němci. Klasa startoval o několik dní později i v individuálním závodě, ale skončil v hromadném pádu se zlomeným prstem a musel vzdát. Třetí místo z Moskvy zopakoval československý tým s Michalem Klasou i o rok později na mistrovství světa v Praze, jen Vlastibora Konečného nahradil Milan Jurčo. 

 KULHAVÝ Jaroslav 

Nar. 8. ledna 1985 

Jako jediný Čech má zlato a stříbro z olympijských her, což jej bezpochyby řadí do nejvyšších pater nejúspěšnějších jezdců české cyklistiky vůbec. Na nejvyšší stupeň se dokázal prosadit rodák z Ústí nad Orlicí na olympijských hrách v cross country horských kol v Londýně 2012, o čtyři roky později v Rio de Janeiro vybojoval stříbro. Poprvé na sebe upozornil v roce 2003, kdy se stal juniorským mistrem světa. Závod na OH 2004 v Aténách nedokončil pro defekt, ale roku 2007 vybojoval stříbro na ME a bronz na mistrovství světa v kategorii do 23 let. O rok později vstoupil do kategorie elite a na OH 2008 v Pekingu skončil osmnáctý. V červenci 2010 získal v Haifě titul mistra Evropy, vyhrál tři ze šesti závodů Světového poháru, na MS v Kanadě byl členem bronzové štafety a stříbrný v individuálním závodě. O rok později vyhrál Světový pohár i mistrovství světa, v olympijské sezoně se mu však příliš nedařilo. O to větším úspěchem byl jeho londýnský triumf. Další medaili z MS stříbrnou vybojoval před domácími fanoušky v Novém Městě na Moravě v roce 2016, stejně úspěšný byl i o rok později v australském Cairnsu. V roce 2014 získal světový titul v maratonu. Do výčtu jeho úspěchů jistě patří i dvě prvenství v etapovém závodu Cape Epic v Jihoafrické republice v letech 2013 a 2015. Král cyklistiky 2010, 2011, 2012, 2016. V anketě o nejlepšího sportovce České republiky skončil dvakrát druhý, když v roce 2011 dali novináři přednost Petře Kvitové a o dva roky později Barbořa Špotákové.