Obří porci závodních kilometrů, největší v dosavadní kariéře, přinesla první sezona, kterou Pavel Novák absolvoval v týmu Movistar. Jednadvacetiletý český talent navíc musel vstřebat i obří množství času na cestách, protože bez nadsázky během debutového roku ve španělské formaci obletěl celý svět. „Tým chtěl, abych nabral maximum zkušeností a z velkého množství kilometrů se odrazil do druhé sezony v jejich dresu,“ vysvětluje rodák z Jindřichova Hradce.
Jaká byla první sezona v dresu týmu Movistar?
Dlouhá a nesmírně náročná. Rozdíl ve srovnání s kterýmkoliv předešlým rokem byl obrovský. Přišlo mi, že každý den v pelotonu je totální závod. Hlavní rozdíl byl zejména v intenzitě a rychlosti. Kde mi dříve stačilo jet do kopce 400 wattů, je nyní potřeba jet větším výkonem, abych se udržel.
Absolvoval jste 54 závodních dnů a najel přes sedm tisíc šest set závodních kilometrů. Zvládalo tělo takovou obří nálož fyzické zátěže?
Tým chtěl, abych okusil všechny typy závodů a poznal jejich charakter. Měl jsem závody docela po sobě, ať už šlo o etapové podniky, nebo klasiky. Neměl jsem moc prostoru na velký trénink. Smyslem bylo, abych do druhé sezony vstoupil připravenější díky velké porci závodních kilometrů a také zkušenější. Letos jsem žádné konkrétní cíle neměl.
Co pro vás osobně bylo nejnáročnější?
Hodně jsem bojoval s jídlem. Na předešlých štacích jsem jedl hodně podle pocitu a měl ve stravování velkou volnost. Ale tady je vše mnohem detailnější. Tým má tři specialisty na nutrici. V rámci aplikace vyplňujeme, kolik jsme zkonzumovali jídla. Dostávám zpětnou vazbu od trenérů. Jde o hodně sledovaný faktor.
Byl rozdíl tak zásadní?
Hodně velký. Jedl jsem třeba 230 gramů sacharidů k snídani i k večeři. To jsem do sebe soukal hodně na sílu. Navíc jsem bojoval s potřebným příjmem cukrů i během závodů, protože jsem nebyl schopný překročit určitou hranici, ať už prostřednictvím gelů, nebo pití v bidonech. Jakmile jsem snědl víc než tři gely s fruktózou, hned jsem měl zažívací potíže. Doplňoval jsem tudíž energii pomocí rýžových koláčků a vybraných tyčinek, ale někdy to bez gelů nejde. Teď se řeší, jestli nemám náhodou alergii na fruktózu, a podle toho bych musel jídelníček uzpůsobit.
Sezonu jste otevřel v lednu v Austrálii, pokračoval jste v Emirátech, jel jste jarní klasiky, pak etapáky ve Švýcarsku a v Německu, jednorázovky v Kanadě a přes mistrovství světa jste se dostal k etapovému závodu v Číně. Bralo vám cestování hodně energie?
Ano. Bylo toho vážně dost. Je fakt, že jsem procestoval kus světa. Začal jsem v lednu a končil v druhé polovině října. Nejvíce mě nadchla Austrálie. Tam se mi líbilo fakt hodně. Zajímavá byla určitě i Čína. Ale zase člověk nemá moc prostoru se rozhlížet. Na kole už vůbec ne, to je hlavně velká dřina.
Tušíte alespoň rámcově program, který vás čeká v roce 2027?
Zatím vůbec. Strade Bianche bych chtěl zažít klidně znovu. To se mi moc líbilo. Čekalo se na odhalení trasy Gira. Bude záležet na tom, kam pojedou lídři, a pak samozřejmě na formě jednotlivých závodníků. Plán je, že dostanu více prostoru k tréninku a budu se zaměřovat více na etapové závody. Na těch menších bych měl dostat příležitost zkusit zabojovat o výsledek, ať už v etapě, nebo z hlediska celkového pořadí. Ale zatím ještě není nic definitivního.
Závod označovaný za „šestý Monument“ vás nadchnul. Těšila vás i účast na Paříž-Roubaix a Lutych-Bastogne-Lutych?
Peklo severu bych klidně oželel. Přišlo mi, že Roubaix nemá s cyklistikou nic společného. Pořád jsem si říkal, že nejde o silniční cyklistiku, o cyklokros ani o horská kola. Nemohl jsem pořádně ani držet řídítka. Přes pavé úseky jsem na kole děsně skákal. Prorazil jsem obě kola, a když jsme se s týmem domluvili, že odstoupím, bylo to vysvobození. Lutych byl hodně náročný. Než se vjelo do velkých kopců, přišel mi závod docela nervózní a vlastně i nebezpečný. Odehrával se v něm velký poziční boj.
Tour de France by na premiéru v Grand Tour představovala velké sousto, Vuelta po letošním úspěchu jako domácí podnik bude mít velmi pravděpodobně hodně španělské obsazení, takže pro případný debut na některém ze tří největších závodů planety zůstává Giro. Je vaše účast reálná?
Vážně je předčasné cokoliv předjímat. Kalendáře závodníků se budou teprve skládat. Grand Tour se vždy hodně odvíjí i od skladby jednotlivých etap a celkového profilu závodu. Tour má dvě časovky, relativně hodně rovinatých dojezdů… Vuelta je pro Movistar domácí závod. Tlak je obrovský, sestava se řeší dlouho dopředu a po letošním úspěchu bude očekávání obrovské. Giro bude myslím dobré pro Ciana Uijtdebroekse. A se sedmi vrcholovými dojezdy pro vrchaře…
Prožíval jste hodně intenzivně úspěch týmových kolegů na španělské Vueltě, kde Enric Mas vybojoval celkové vítězství a poprvé od roku 2019 zajistil pro stáj triumf na Grand Tour?
Myslím, že nikdo si nedokázal představit výhru jezdce Movistaru. Týmu pochopitelně na úspěchu hodně záleželo. Vuelta se řešila nesmírně intenzivně. Když se pak Enric Mas dostal do čela závodu, všichni byli nadšení a emoce byly veliké.
V průběhu sezony jste se na závodech potkal se všemi lídry týmu Movistar. S Enricem Masem a Cianem Uijtdebroeksem jste jel Kolem Katalánska, s Nairem Quintanou Kolem Romandie… Jak na vás hlavní hvězdy působily?
Byl jsem překvapený, že všichni otevřeně komunikovali a byli naprosto v pohodě. Ale asi nejvíce jsem si rozuměl s Nairem Quintanou, s nímž jsem jel UAE Tour, Kolem Katalánska a pak i Romandii. Škoda, že ukončil kariéru…
Kdy se po dovolené vrátíte do tréninkového procesu?
Mám volno do 9. listopadu a budu určitě doma. Celou sezonu jsem byl tak moc rozlítaný po světě, že další cestování oželím. Tím spíše, že přípravu absolvuji v Andoře. V průběhu sezony jsem se pořád přemísťoval a byl někde na hotelu. Pak jsem se bavil s Honzou Hirtem a doporučil mi Andoru, tak jsem si pořídil byt i na základě jeho rady. Dá se tam trénovat přes zimu, navíc mám apartmá ve výšce, což bude super k tréninku. A o parťáky na přípravu tam není nouze, protože v místě žije mnoho cyklistů.
Foto: Filip Bezděk
Autor článku: Redakce
