Medailové žně cyklistů TUFO Pardus Prostějov

Celkem deset medailí vybojovali cyklisté týmu TUFO Pardus Prostějov na nedávno skončených ME juniorů a jezdců kategforie U23 a mistrovství světa juniorů v dráhové cyklistice. Závodníci týmu TUFO Pardus Prostějov vybojovali na ME čtyři cenné kovy a na MS dokonce šest. To byl důvod k tiskové konferenci, které se zúčastnili všichni medailisté – Gabriela Bártová, Radovan Štec, Matyáš Koblížek, Daniel Babor a trenér úspěšných cyklistů Martin Cetkovský.

„Na mistrovství Evropy jsem jela obhajovat stříbrnou medaili z loňského roku. Bohužel se věci nesešly tak, jak by bylo třeba a na Evropě jsem vyšla naprázdno. Navíc jsem z Apeldoornu odjížděla docela hodně potlučená z pádu ve vylučovačce. Na MS jsem proto odjížděla s velkou touhou po medaili. Velkou šanci jsem cítila v mé oblíbené vylučovačce, ale bohužel právě v této disciplíně mě opět postihl pád, a tak se na mém, již tak hodně pochroumaném těle, objevily další šrámy. Nicméně tato bolest mě naopak nakopla a po opětovném nasednutí na kolo jsem si řekla, že to nevzdám, že medaili prostě chci. Dala jsme do toho úplně všechny síly i morálku a za bronzovou medaili ze světa jsme moc šťastná. I když mám tělo samou modřinu a odřeninu, podařilo se mi ještě vybojovat čtvrté místo v bodovacím závodě,“ byla slova Gabriely Bártové.

Pilným sběratelem medailí byl Matyáš Koblížek. „ME pro mne začalo scratchem, kde jsem trošku zachyboval v závěrečném spurtu, a tak na mne zbyla nevděčná čtvrtá příčka. Cítil jsem však, že rozhodně mám na víc. Do závodu v eliminace jsem nastupoval s jasnou vizí urvat pro sebe medaili. Celý závod jsem tak i pojal a nenechal se ani jednou zatlačit do problémů. V závěru jsem cítil, že jsem nejsilnější a cílem projel jako mistr, navíc poslední den šampionátu jsem ještě s kolegou Milanem Kadlecem vybojoval bronz v madison. V Káhiře to pro mě začalo umístěním za první desítkou ve scratchi a byl jsem docela zklamaný. Poslední den šampionátu jsem měl v programu hned dvě disciplíny a chtěl jsme zapomenout na nevydařený scratch. To se mi povedlo hned v první disciplíně, kterou byla vylučovačka. I když došlo ke zmatku ze strany rozhodčích, který mne připravil o boj o zlato, bronzová medaile mi udělala velkou radost. Zanedlouho poté jsem nastoupil s Radovanem Štecem do madisonu a po úvodním rozkoukání se nám podařilo vsadit se třemi týmy rundu, a pak už to bylo jen na těchto třech dvojících, kdo z koho. V cíli super stříbro.“

Jen těžko hledal slova Radovan Štec. „Já vlastně ani nevím co říci. Ještě jsem to všechno v hlavě nezpracoval. Víte, já se vždy snažím závody režírovat, tvořit a nečekat co udělají soupeři. Dělám to i na závodech u nás v menší konkurenci. Řekl jsem si tedy, že do toho půjdu stejně i na mistrovství světa a hned od začátku bodovacího závodu jsem jel velmi aktivně. Neustále jsem útočil, nastupoval a byl hodně času v úniku. Bohužel jak již říkal Mates, i v bodovačce rozhodčí často ztráceli přehled o závodě. Druhé místo a stříbrná medaile však byla velkou odměnou za můj výkon. Do omnia jsem pak už nastupoval s vědomím, že dokážu soupeřit s těmi nejlepšími. Po třech disciplínách jsem šel do závěrečné bodovačky ze sedmého místa, ale s vědomím toho, že to je moje nejsilnější disciplína. Opět jsem závod pojal maximálně útočným stylem. Díval jsem se na výsledkovou tabuli, stále nevěřil tomu, zda je to pravda, nebo sen. Když mi však trenér podal českou vlajku, uvěřil jsem a objel s ní nad hlavou velodrom. Asi nejkrásnější pocit, jaký jsem ve sportu zažil. Světový šampionát pro mne končil madisonem. Ten už přede mnou popsal můj partner Matyáš Koblížek. Pro mne to byl fantastický závěr mistrovství světa.“

Daniel Babor jel pouze na ME. „Na šampionát jsem odjížděl s vědomím, že po kvalitním silničním programu v týmu jsem v solidní kondici. To se potvrdilo hned ve scratchi, který se jel velmi rychle. Mě se však dařilo být u všeho podstatného a v závěrečném spurtu jsem pro sebe urval bronzovou medaili. Do omnia vždy všechny země nasadí ty nejlepší lidi. Do závěrečné bodovačky jsem nastupoval z osmého místa, ale v bodovačce se mi však podařilo v poslední třetině závodu, společně s dánským reprezentantem, získat okruh náskoku a dvacet bodů. To mne katapultovalo do bojů o medaile. Nic však nebylo rozhodnuto a i když jsem byl už hodně na limitu, dal jsem do posledního dvojnásobně bodovaného spurtu úplně vše a vyhrál ho. To mi zajistilo bronzovou medaili.“

Trenér Martin Cetkovský musel hodnocení začít přeci jen více ze široka: „Když jsem se stal na začátku tohoto roku trenérem juniorské reprezentace, mnoho se pro mne změnilo. Chtěl jsem přeci jen přidat na společné přípravě reprezentace a to mne při práci v klubu ještě hodně vytížilo. S pomocí Lukáše Thuna, jsme uspořádali tři soustředění juniorské reprezentace, kdy nám zázemí poskytl právě náš prostějovský velodrom, který disponuje dobrými podmínkami a zázemím. Tedy až na všeobecně známý problém s absencí velodromu světových parametrů. Ten v česku bohužel není žádný a moc nám schází,“ posteskl si úspěšný trenér.

„Naopak jako výhodu jsem považoval termínový posun obou šampionátů, kdy Evropu a svět dělil pouze týden. Mohli jsme se tak v přípravě soustředit na jeden vrchol, který zahrnoval oba šampionáty. Už Evropa ukázala, že se nám příprava vydařila. Dva tituly mistrů Evropy doplněné bronzem potvrdily dobrou formu. Po úspěšné Evropě jsme si věřili, ale světová konkurence je přeci jen zase o level výše. Pokud budu mluvit o vytrvalostní části, kterou mám na starosti, byl světový šampionát opravdu mimořádně úspěšný. Na prvním místě je samozřejmě zisk titulu mistra světa v omniu. Radovan Štec předvedl fantastický výkon. Velkou radost nám také udělal sprinter Jakub Malášek v kerinu. Svěřenec kolegy Zdeňka Noska vybojoval stříbrnou medaili, a tak se celková sbírka české reprezentace na mistrovství světa uzavřela na skvělých sedmi cenných kovech. Prostě pecka," přidal Martin Cetkovský

FOTO TUFO Pardus Prostějov

Autor článku: Jaroslav Cícha