Má za sebou první rok ve funkci prezidenta Českého svazu cyklistiky. David Průša v rozhovoru bilancuje rok 2025 a otevřeně přiznává, co mu udělalo radost, i co se zatím nepodařilo dotáhnout. Hovoří také o úspěších české cyklistiky na sportovním i diplomatickém poli, vzdělávání trenérů, náborových kampaních pro mládež, výstavbě velodromu v Brně i třeba tom, jak reálný je start slavné „Staré dámy“ na našem území.
Jaký byl rok 2025 z pohledu prvního muže české cyklistiky?
Musím přiznat, že když jsem přibližně před rokem dával rozhovor a uvedl v něm, že nepotřebuji sto dní hájení, neboť svaz znám, trochu jsem se mýlil. Role prezidenta vyžadovala mnohem větší časovou angažovanost, než jsem si dovedl představit. Navíc jsem se hodně věcí musel naučit, neboť byly v minulosti plně v kompetenci mého předchůdce Petra Marka a já mu do nich nemluvil.
Co se vám z původních vizí podařilo zrealizovat a co naopak ne?
Za úspěch považuji zejména transparentnost a otevřenou komunikaci, tu podle mě musí vidět každý člen. Dále profinancování všech výjezdů státní reprezentace, včetně pro nás exotické Rwandy, která mě příjemně překvapila. Měli jsme letos o 13 reprezentačních výjezdů víc než loni, což je dle mého názoru pěkný nárůst. A co se nepodařilo? Příliš jsme se nepohnuli s výstavbou nové haly pro dráhovou cyklistiku, tady jsem čekal, že budeme dál. Také jsem doufal, že se mi podaří více propojit výkonnostní a hobby cyklistiku, ale oboje to jsou spíše dlouhodobé vize a cíle.
Při nástupu jste kladl velký důraz mj. na zlepšení komunikace svazu. Jak jste s odstupem času spokojen v této oblasti?
Co se týče marketingu, podařilo se nám sestavit kvalitní tým a ten posun byl opravdu vidět. Byli na všech větších akcích reprezentace a přenášeli informace z dění opravdu on-line, nabízeli kvalitní zpravodajství a zviditelnili nejen českou cyklistiku, ale i partnery. Propsalo se to i do čísel, které jsem viděl v reportech, nárůsty v některých metrikách jsou 100-200%, což je skvělé. Rychlá a originální komunikace je trend, v němž bych rád pokračoval i příští rok. Tento úkol tedy považuji za splněný, teď je pouze potřeba „přetavit“ to směrem k novým partnerům svazu.
Velkým tématem byl i nábor dětí. Jak dopadla kampaň Jízda začíná?
Spustili jsme ji se začátkem školního roku a při jejím vyhodnocování bylo nejen z naší strany, ale i ze strany partnerů konstatováno, že nadmíru splnila svůj účel. Kampaňový web www.jizdazacina.cz navštívilo za 2 měsíce přes 55 tis. lidí a na následné otevřené tréninky dorazily stovky dětí. Takže samotnou kampaň vnímám velmi úspěšně. Sebekriticky ovšem musím říci, že jsme byli občas ale i kritizováni některými oddíly v tom směru, že startujeme kampaň pro děti, ale nemáme vyřešeno, kdo je bude trénovat. Svým způsobem mají pravdu, ale je to o tom, že obě věci jsou spojenými nádobami a někde musíme začít. Kdybychom kampaň začali trenéry, tak by neměli koho trénovat. Bez větší členské základy do české cyklistiky více peněz nepřijde. To by si měl každý uvědomit. Financování svazu je z převážné většiny závislé na dotačních titulech Národní sportovní agentury a velikost sportu měřená počtem licencí je jedním z nejzásadnějších ukazatelů.
Když se ohlédneme za uplynulou sezonou čistě ze sportovního hlediska, co byste vyzdvihl?
Těch momentů je pochopitelně více, zejména úspěchy našich mladých reprezentantů a reprezentantek. Záměrně nejmenuji, abych někoho nevynechal, ale celkem jsme získali přes 20 medailí z evropských a světových šampionátů. Těší mě ale i to, jak se čeští pořadatelé zhostili mezinárodních závodů, jen si vzpomeňme, že jsme v České republice letos hostili tři Světové poháry a jeden Evropský pohár. Silniční závod Czech Tour byl např. přenášen televizí do více něž 190 zemí světa, to se jen tak v českém sportu nevidí.
Na diplomatickém poli se zdá, že naše pozice v rámci UCI i UEC sílí. Důkazem je třeba i přidělení mistrovství světa horských kol v roce 2029. Poprvé v historii se u nás kromě cross-country pojede i sjezd. Jak velký závazek – a zároveň reklama – to pro českou cyklistiku je?
Úspěch na diplomatickém poli je založen zejména na kvalitních závodech, které v České republice děláme. Pořádání závodů jako je mistrovství světa je velkým závazkem nejen pro svaz, ale pro celou českou cyklistiku. Jsem pevně přesvědčen, že to vše zvládneme, ostatně, pokud bych si to nemyslel, nikdy bych se pod kandidaturu nepodepsal. Dobré jméno budované léta se totiž může kazit velmi rychle. Co se týká downhillu, tak jsem velmi rád, že se také v něm pojede mistrovství světa v roce 2029 u nás. Poslední dobou jsem slýchal, že tato disciplína potřebuje nový impuls a šampionát v Česku může být tím pravým. Za velmi významný diplomatický úspěch ale považuji i zvolení Kateřiny Nash viceprezidentkou UCI, poprvé nikoliv za sportovce, ale zvolenou všemi federacemi.
Stále častěji se v poslední době skloňuje start Tour de France v České republice. Jaká je aktuální situace? Je reálný spíše rok 2029 nebo je ve hře i dřívější termín?
Přiznám se, že Grand Départ je pro mě složité téma. Na straně jedné skvělá příležitost zviditelnění České republiky a české cyklistiky, na straně druhé obavy z jejího financování. Dosud totiž nebylo zcela vyjasněno, z jakých prostředků by akce byla financována. Mám za to, že rozpočet sportu, nikoliv svazu, si takto velkou akci sám nemůže dovolit financovat. Už při dnešních cenách by Tour ukrojila asi 8 % ze všech peněz, které stát přes NSA dává do sportu. Náklady by se sice státu vrátily v podobě cestovního ruchu, takže snad dojde k financování právě z prostředků cestovního ruchu.
Takže rok 2029 vidíte jako reálný?
Ano, termín 2029 vidím jako nejvíc reálný. Po sportovní stránce tomu velmi fandím. Na vlně Tour může česká cyklistika dlouho plout, pokud se na ni připraví. A to je něco, co chystáme průběžně i na příští rok. Myslím tím přípravu prostředí na zvýšení členské základny, na zvýšení kvalifikace trenérů včetně systému jejich odměňování, a v neposlední řadě i na vzdělávání rodičů. Právě oni jsou zejména v počátcích kariéry mladých sportovců základním stavebním kamenem jejich přípravy a za nás je třeba, aby to byl kamen pevný.
Jaké jsou pokroky ve výstavbě brněnského velodromu? Došlo tam k nějakému posunu?
Nedá se říci, že by k posunu nedošlo. Máme vítěze architektonické soutěže a návrh považuji za vysoce zdařilý. V případě realizace by posunul českou cyklistiku mílovými kroky mnohem dále. Vnímám trochu zvolnění tempa způsobené tím, že fotbalisté už mají vybrán pro svůj stadion jiný pozemek než ten pod stávající dráhou v majetku TJ Favorit Brno. Projekt nepovažuji za uložený u ledu, jak se mnohdy dovídám. Možná právě díky skutečnosti, že tlak opadl, se budeme moci věnovat více kvalitě realizace projektu. Hlavním hráčem je zde Magistrát města Brna a zatím nemám žádné zprávy, že by projekt nechtěl realizovat.
Co bude pro svaz klíčové v příštím roce?
Navýšení členské základny, na ní jsme skutečně závislí. Těším se na novou koncepci vzdělávání trenérů a chci se více zaměřit na odstranění příliš rané specializace jezdců. Velkým tématem je i znovuzrození krajských závodů. Opravdu není nutné, aby nám závodníci v žákovských kategoriích cestovali na závody přes celou republiku.
Bude česká cyklistika hospodařit s obdobným rozpočtem jako letos nebo se ho podaří navýšit?
Předpokládám, že rozpočet bude přibližně stejný, alespoň to tak vypadá podle posledních zpráv, které z Národní sportovní agentury dostáváme. A právě dotační tituly státu tvoří ve financování svazu nejpodstatnější část. Předpokládám mírné navýšení tzv. vlastních zdrojů. Pokud to takto bude, pak jsme schopni garantovat profinancování všech výjezdů státní reprezentace na mistrovství světa a mistrovství Evropy, včetně většiny Světových pohárů. Ty Světové poháry zmiňuji záměrně, protože příští rok bude spuštěna olympijská kvalifikace ve všech olympijských disciplínách, proto jsou pro nás velmi důležité.
Co byste popřál českým cyklistům do nového roku?
Především zdraví a radost z pohybu. Ať už někdo závodí na nejvyšší úrovni, nebo jezdí pro vlastní potěšení, cyklistika by měla přinášet pozitivní emoce. Přeji všem, aby měli bezpečné podmínky pro jízdu, podporu svého okolí a chuť se neustále zlepšovat. A v neposlední řadě bych popřál české cyklistice soudržnost a vzájemný respekt – protože jen společně můžeme posouvat celý sport dál. Musíme prostě „jet za všechny“, jak říká i náš claim.
Foto: Filip Bezděk
Autor článku: Jan Krůta
Související
Doporučené
