Daniel Babor: Přestup do Elkov Kasper beru jako další krok vpřed

Na nedávném mistrovství světa na dráze se o nejlepší český výsledek postaral Daniel Babor, když skončil šestý ve scratchi. Jako dráhař už má ve sbírce několik medailí ze šampionátů světa i Evropy v mládežnických kategoriích včetně titulů juniorského mistra světa a Evropy ve scratchi z roku 2017.

Poslední roky se prosazuje i na silnici, letos se stal mistrem republiky v silničním závodě kategorie U23 a po sezóně podepsal cyklista týmu Tufo-Pardus Prostějov přestup do nejlepší české silniční stáje Elkov Kasper, kde by měl ve spurtech nahradit odcházející legendu Aloise Kaňkovského.

Dane, na mistrovství světa v Roubaix jste skončil šestý ve scratchi mezi mužskou elitou. Jak tenhle výsledek berete?

Chtěl jsem medaili, byla pro mě dost blízko. Pozici jsem měl dobrou, ale přišla tam nějaká vlna a nevyšlo to podle představ. Určitě jsem to měl zvládnout líp, ale bylo to moje druhé mistrovství světa v mužích, a ještě asi potřebuju posbírat nějaké zkušenosti.

Příští rok budete mít dost náročný program na silnici. Zapadne do něj i dráha?

Nechtěl bych se jí úplně vzdávat. Dřív jsem se viděl hlavně jako dráhař, teď se to začíná vyvíjet víc k silnici. Ale dráhu bych nerad opouštěl, pořád sním o velkém titulu mistra světa, o olympiádě.

Dostanete i v novém týmu Elůkov Kasper prostor na dráhu?

Pár slov už o tom padlo a určitě nebude úplně tabu. Jde spíš jen o to zkusit nějak skloubit ty dva kalendáře.

Co pro vás vlastně přestup do nejlepší české stáje znamená?

Splnění jednoho z cílů, který jsem si vytýčil. Velký krok dopředu. Věděl jsem, že se potřebuju posunout dál, ke zkušenějším závodníkům. Chci se na silnici zlepšit a musím se toho ještě hodně naučit. Rozhodně to není tak, že by mi Prostějov byl malý, ale jestli se chci zlepšit, potřebuju jezdit i na kvalitnější závody a Elkov má ten program super. Vím, že mě čeká hodně dřiny, ale těším se na to.

V Hradci si od vás slibují, že nahradíte Aloise Kaňkovského a budete vyhrávat závody v hromadných dojezdech.

Je to pro mě velký závazek vůči celému týmu. Bude to hodně těžké, ale doufám, že si s klukama pomůžeme a budeme úspěšní. Důležité je, abychom fungovali jako tým. Brali mě proto, abych nějaké výsledky udělal a budu se snažit jezdit co nejlíp.

O sprinterech se říká, že jsou tak trochu blázni, když člověk kolikrát vidí to riziko, do jakého při hromadných dojezdech jdou. Musí mít sprinter pokoru a respekt?

To určitě ano, ale ne strach. Já kolikrát taky třeba v půlce etapy přemýšlím, co by se mohlo stát. Když se teď vozí kotoučové brzdy, trošku se bojím, ale pak to ze mě úplně spadne. Mám pro strach uděláno. Jinak to ani u sprintera nejde. Když to náhodou lehne, tak to prostě lehne. Člověk s tím nic nenadělá.

Měl jste už z pádu nějaké zranění?

Zlomenou klíční kost, možná párkrát otřes mozku, ale naštěstí nic vážného.

Máte nějaký sprinterský vzor?

Já se asi zasekl v době, kdy byli na vrcholu lidi jako Greipel nebo Cavendish. Moc se mi líbil Cipollini. Viděl jsem nějaká jeho videa, četl jsem o něm. Vyhrával jak na běžícím pásu, byl svůj…

A co současní sprinteři? Na koho se nejradši koukáte třeba v televizi?

Já skoro na televizi nekoukám, takže ani moc na cyklistiku. Když je třeba Tour a mám čas, podívám se až na konec etapy. Ale že bych koukal od začátku do konce, to mě nebaví. Když mám volno, radši se jdu projít s přítelkyní ven nebo si jdu zacvičit do fitka.

Autor článku: Jan Krůta