Zlatá evropská šampionka! Juniorka Barbora Bukovská při každé vrcholné akci sezony 2025 stála na stupních vítězů. Vycházející cyklistická hvězda je pro české barvy před každým šampionátem garancí úspěchu.

Rok 2025 začala cyklokrosovým vítězstvím ze Světového poháru v Hoogerheide. Pak brala stříbro na mistrovství světa. A spanilá jízda teprve sedmnáctileté závodnice pokračovala v sedle horského kola. Vyhrála Světový pohár cross country v Novém Městě na Moravě. Na mistrovství Evropy horských kol brala stříbro v short tracku, v olympijském cross country bronz. Sbírku vylepšila bronzem z mistrovství světa v cross country a vše vyšperkovala titulem mistryně Evropy z cyklokrosového šampionátu v Belgii.

Už se bere jako samozřejmost, že na každém šampionátu získáte medaili. Jste smířená s obrovským očekáváním?

Snažím se nevnímat řeči, které moje starty na velkých akcích provází. Nechci se zbytečně stresovat a dostávat se pod ještě větší tlak. Pro mě je hlavní jet vždy naplno, abych byla maximálně spokojená s vlastním výkonem. Hodně mi pomáhají rodiče. Sportovali na nejvyšší úrovni. Oba se věnovali judu. Zázemí je hodně důležité.

Máte zaručený recept, jak se tlaku zbavit?

Mně pomáhá být s nejbližšími. Bavit se o něčem jiném, než o závodě. Nebo si pustit písníčky. Hlavně nemyslet na závod. Někdy je toho vypětí moc. Ale pomáhá mi, když si mohu o všem povídat. Hodně to řeším s mamkou.

Přiblížíte cestu do sedla kola, když se vaše rodiče věnovali sportu na tatami?

Táta ještě před mým narozením začal jezdit maratony na horském kole. Ale když jsem byla malá, netlačili mě rodiče ke konkrétnímu sportu. Jenom chtěli, abych se pravidelně hýbala. Zkoušela jsem hodně sportů. Ale kolo mě bavilo nejvíc. Jsem v přírodě, na čerstvém vzduchu. Poprvé jsem vlastně závodila už na odrážedle. Ale určitě nikdo neměl očekávání, že budu jezdit na vrcholové úrovni.

Kombinujete úspěšně cyklokros a horská kola. Která disciplína je vám nejbližší?

Mám radši sluníčko a hory. Primárně trávím většinu času na horském kole. I v tréninku. Jen hodně dlouhé vytrvalostní tréninky jezdím na silničním kole. Baví mě prostě ježdění na kole. Záleží hodně na výsledcích. Bez medailí by se možná motivace hledala komplikovaněji. Ale každé stupně vítězů jsou obrovským povzbuzením do práce.

Plánujete zahrnout do programu v budoucnosti i silniční cyklistiku?

Ne. Myslím, že můj program už je hodně plný. A kdybych jezdila tři disciplíny, možná by mě kolo tolik nebavilo. Navíc já mám ráda individuální přístup. Baví mě, že mohu jezdit sama za sebe. Na silnici bych tohle praktikovat nemohla.

Jde skloubit nároky cyklistiky na nejvyšší úrovni se studiem na jazykovém gymnáziu?

Jsem v druhém ročníku a je to docela náročné. Snažím se využívat čas na cestách. Někdy se mi nechce, ale nezbývá než se mezi tréninky nebo závody pustit do studia. Nafotím si třeba potřebné podklady do mobilu, nebo mám učení v tabletu. Myslím, že studium je hodně důležité. Nechci vrhnout všechno na jednu kartu a věnovat se jenom cyklistice.

Jak ve škole berou fakt, že mají jako studentku úspěšnou reprezentantku?

Už se vše překlopilo do situace, že to vnímají jako reprezentaci školy. Ale zpočátku, než jsem se dostala do reprezentace, se ve škole moc nepozdávalo, když omluvenkou za absenci byla účast na závodech. Teď už mají pochopení. Mám možnost zvýšené absence. Závody, soustředění. Těch omluvenek se za sezonu nakupí hodně. Ale i tak mám vlastně denní studium. Většinou jdu dopoledne do školy, odpoledne mám trénink.

Nemrzí vás, když spolužáci třeba probírají všední starosti, zatímco vy řešíte závody a reprezentaci?

Jsem ráda za způsob, kterým trávím svůj čas. Je to můj životní styl. Moje volno vyplňují buď biky nebo cyklokros. A přesně tak mi to vyhovuje.

Medailemi z velkých šampionátů si plníte sny. Prozradíte ambice do nejbližších sezon?

Chtěla bych se dostat do profesionálního týmu. A jezdit pravidelně na stupních vítězů. Ale hlavní je, abych po každém závodě byla spokojená s vlastními výkony.

Foto: Filip Bezděk

Autor článku: Redakce

Související

Doporučené