Eliška Bartůňková – obrovský bikrosový příslib

Český bikros má ve dvacetileté Elišce Bartůňkové obrovský talent s potencionálem bojovat na světových drahách o ty nejvyšší příčky. I přes své mládí má na svém kontě již řadu skvělých úspěchů a rodačka z Jeseníku se dokázala prosadit již i v elitní kategorii. Po Michalu Prokopovi, Janě Horákové, Anetě Hladíkové či Romaně Labounkové tak může myslet český bikros opět doufat ve velké úspěchy a startu na olympijských hrách.   

Jak jsi se dostala k bikrosu? Od kdy jezdíš?

K bikrosu jsem se dostala díky tomu, že jsem v Jeseníku bydlela kousek od dráhy a velkou zásluhu na tom mají taky moji bratři, protože většinu času jsem trávila s nimi a snažila se je napodobovat (jsem nejmladší v rodině a jediná holka, takže jsem neměla moc na výběr). Na dráhu jsme chodili často, ale závod jsem si poprvé vyzkoušela v Jeseníku v sedmi letech a od té doby jsme s rodiči začali objíždět další závody.

Kdy přišly první úspěchy?

První medailové úspěchy v ČR jsem měla hned druhou závodnickou sezonu. A asi od deseti let se pravidelně účastním mistrovství Evropy a za první velký mezinárodní úspěch považuji třetí místo na mistrovství Evropy z roku 2014 z Dánského Roskilde.

Kam jsi se již s bikrosem dostala?

Díky bikrosu jsem procestovala téměř celou Evropu a kus světa. Nejvíce si cením návštěvy Japonska, Argentiny a Ázerbájdžánu, ale je toho mnohem víc.

Jaké dráhy ti nejvíce vyhovují?

Vždy jsem měla ráda dráhy, kde se více skákalo. Co se týče starťáku, tak momentálně nemůžu říct, že bych radši jezdila z osmi metrů, ale je to spíš napůl, občas je super jet závod z malého startu.

V tomto sportovním odvětví se i dost padá. Jistě to potkalo několikrát i tebe a přicházejí i zranění. Jak jseš na tom v tomto směru?

Ano padá se často, je to kontaktní sport, takže pádům se určitě nikdo nevyhne. Pádů jsem měla hodně, ale většinou jsem z toho vyšla pouze s pohmožděninami, odřeninami nebo nějakým menším otřesem mozku, pouze dvakrát jsem měla nějaké zlomeniny (což je celkem dobré skóre), ale po druhé zlomenině v roce 2019 jsem se dlouho zotavovala a vracela do závodění, hlavně po psychické stránce…

Strach asi musí jít stranou….

Ano, strach dokáže způsobit hodně problémů, díky němu ztrácíme soustředěnost a děláme chyby, takže to může znamenat pád. Důležité je mít respekt, ale ne strach.

Pocházíš z Jeseníku, kde a jak trénuješ?

Do poloviny roku 2021 jsem trénovala pouze v Jeseníku, ale momentálně bydlím a trénuji v Praze. Jesenické podmínky už nebyly dostatečné pro trénink na mezinárodní úrovni. Většinou mívám dvoufázové tréninky 5-6x týdně, které se skládají z dráhy, posilovny a sprintů.

Kdo tě trenérsky vedl, vede a kdo ti dal nejvíce: Kdo je tvým vzorem?

Moji první trenérkou, asi od patnácti let) byla Romana Labounková. Momentálně již třetím rokem trénuji s Honzou Švubem. Romana i Honza jezdívali za Jeseník, takže když jsem byla malá, tak jsem je na dráze potkávala a vždy mi dávali nějaké rady, co zlepšit. Těžko říct, kdo mi dal nejvíce, s Romanou jsem začínala a vyjela třetí místo na ME v kategorii U16 a v juniorkách druhé místo, pod Honzou jsem zajela třetí místo na ME v U23 a druhé místo a další dvě finále na SP. Na druhé straně musím říct, že nejvíce mi dali rodiče, protože bez nich bych samozřejmě nebyla tam, kde jsem dnes. Jejich podpora, obětování času a peněz, aby se mnou mohli jezdit po závodech pro mě znamená hodně. Jako malá jsem vždy vzhlížela k Romaně později jsem si velmi oblíbila Američanku Alise (Post) Wiloughbyovou, která je mým vzorem dosud.

Ještě stále studuješ. Jak jde vrcholový sport skloubit se studiem?

Ano, studuji FTVS, mám za sebou první semestr a zatím jsem neměla problém, ale uvidím jak to půjde v závodní sezóně, hlavně z časových důvodů.

Bikros je olympijský sport. Je OH tvým cílem již v Paříži? Jednu olympiádu již za sebou máš – tu mládežnickou v Argentině. Jaké to bylo?

Určitě. Olympiáda v Paříži je mým velkým cílem (ale pokus byl už o olympiádu v Tokiu, kam to nakonec bohužel nevyšlo), takže udělám vše, co bude v mých silách se kvalifikovat. Mládežnická olympiáda pro mě byla velkou zkušeností, bylo to v mnohém rozdílné oproti závodům, které normálně jezdíme. Jeli jsme jako tým, a sbírali body dohromady. V Argentině jsme byli po celou dobu her, takže jsme mohli sledovat a povzbuzovat ostatní sportovce při závodech, což bylo skvělé a dělalo to opravdu úžasnou atmosféru.

Co je pro start pod pěti kruhy potřeba udělat?

Zatím nevíme přesná kvalifikační kritéria, protože by se měla nejspíše měnit. Takže důležité je tvrdě trénovat a být připravena na to, co přijde.

Kolik MS resp. ME máš již za sebou?

ME se účastním pravidelně od deseti let, takže jich mám za sebou už jedenáct a MS jsem se zúčastnila sedmkrát.

Ve své sbírce již máš řadu medailí. Kterých úspěchů si vážíš nejvíce?

Za největší úspěch považuji ten poslední, kterým je druhé místo na Světovém poháru, to bylo pro mě něco neuvěřitelného. Dále je pro mě velmi důležité stříbro z juniorského ME a bronz u U23. Vážím si všech pódiových umístění, které jsem zajela i v mládežnických kategoriích hlavně těch z ME, což bylo třikrát třetí místo.

Velice úspěšný byl z tvého pohledu loňský rok. Kam míříš v tom letošním?

Bylo by super něco zopakovat nebo zajet i lépe, ale uvidíme, jak se vše vyvine a jak celá sezona dopadne.

A také jsi byla na večeru Krále cyklistiky oceněna, co to pro tebe znamená?

Na Králi cyklistiky jsem byla oceněna již po třetí, takže to pro mě nebylo moc velké překvapení za výsledky, které jsem za sezonu měla.

Autor článku: Jaroslav Cícha