Čerstvě osmnáctiletý cyklista Jakub Tesařík vletěl do letošní sezony jako kometa. Odchovanec týmu Mapei Merida Kaňkovský hostuje už druhým rokem v dresu juniorského týmu světového gigantu Soudal Quick-Step a nevede si vůbec špatně. Jeho výkony jsou velkým příslibem nejen pro tým, ale i pro českou reprezentaci.
Letos vybojoval ve spurtech dvě druhá místa v etapách, bral jedno páté místo, na klasice Kuurne-Brusel-Kuurne Juniors byl sedmý. V etapových závodech Tour du Bocage et de l’Ernée a STER Van Zuid Limburg skončil vždy těsně za desítkou. V neděli jel juniorskou verzi Paříž-Roubaix, kde skončil 58.
„Sezona je zatím dobrá, podařily se nějaké slušné výsledky. Mrzí mě Roubaix, kde jsem už na šestém kilometru řešil technický problém a musel jsem měnit přední kolo. Dost dlouho jsem čekal na týmové auto a stala se z toho už jen stíhací jízda. Štěstí bohužel nebylo na mé straně a bez něj na Roubaix uspět nemůžete,“ říká Tesařík.
Jakube, cítíte se hlavně jako sprinter?
Spíš jako klasikář, který umí zasprintovat. Zvládnu slušně i časovku a letos se cítím daleko líp v kopcích. Na sprintera je dokážu přejet docela dobře. Vloni jsem se v kopcích víc trápil.
Co považujete za své vrcholy sezony?
Zaměřoval jsem se na Roubaix, které bohužel nedopadlo podle představ. V první části sezony považuji za klíčový i Závod míru juniorů a další starty v Ncupu, pokud budu do reprezentace nominovaný. Samozřejmě i mistrovství republiky.
Právě Závod míru juniorů na domácí půdě bude nejbližší reprezentační akcí. S jakými ambicemi tam pojedete?
Je to doma, jeden z největších závodů, který jako junior můžete jet. Všichni ho sledují a jakýkoliv úspěch má obrovskou hodnotu. Moc bych se přál, aby se mi nějaký výsledek povedl.
Můžete prozradit, jak se zrodilo vaše angažmá v Quick Step U19?
Od začátku své silniční kariéry závodím v Mapei u pana Kaňkovského. To znamená od starších žáků. Když jsem byl druhým rokem v kadetech, přišla zpráva, jestli bych nechtěl hostovat v Quick Stepu.
Jak jste na to reagoval?
Byl jsem překvapený a vůbec jsem to nečekal. Bral jsem to jako odměnu za roky dřiny. Pořád jsem si šel za svým. Vždycky to nebylo ideální. Třeba vloni jsem na tom byl psychicky dost špatně. V půlce sezony jsem musel přestat jezdit na kole, protože jsem měl problémy se srdcem. Ale všechno se naštěstí dalo do pořádku. Ze začátku mi doktoři říkali, že budu muset mít možná až půl roku pauzu, ale po necelých třech měsících mi dali svolení k tréninku. Měl jsem moc rád, že se můžu vrátit, dodalo mi to motivaci.
Jak to máte v Quick Stepu se smlouvou?
V juniorech je to na ústní dohodě. Mám tam povolené hostování a nějaké závody pojedu i za Mapei. Pokud bych se dostal do development týmu, tak tam už se podepisuje smlouva.
Ideální by bylo zůstat nadále v Quick Stepu, ne?
Bylo by to jednodušší. V Quick Stepu o mě samozřejmě vědí, ale že to, že tady jezdíte za juniory, vám místo v development týmu samo o sobě nezaručí. Teď jedu poslední sezonu v juniorech a musím zajet nějaké výsledky, abych mohl pokračovat v kariéře na úrovni. Vše řeším sám, manažera zatím nemám.
Žijete v Belgii nebo s nimi jezdíte jen na závody?
Bydlím normálně doma s rodinou, trénuji doma, s Quick Stepem mám pouze závody a soustředění.
Jak jste zvládl aklimatizaci v novém týmu?
Ze začátku jsem byl dost stydlivý, ale rychle jsem se rozkoukal. Všichni mě přijali dobře. S angličtinou taky nemám problém, takže komunikace je v pohodě. Tým je mezinárodní, kromě Belgičanů jsou tam i Francouzi, Polák, Slovinec, Španěl nebo Švýcar.
Je velký rozdíl mezi českým a belgickým týmem?
Něco je odlišné, něco ne. Přišel jsem do mezinárodního týmu, kde se řeší i malé detaily. Je tam asi o něco větší profesionalita. Dostávám od nich veškerý materiál. Mám dvě kola na závody plus časovkářský speciál, a ještě jedno tréninkové kolo na doma.
Jaké máte dlouhodobé cyklistické sny?
Posouvat se pořád dál, třeba jednou až do WorldTour. Dostat se na největší závody světa, něco tam dokázat. Ale musím jít krok po kroku.
Máte nějaký cyklistický vzor?
Vzhlížím k van der Poelovi. Je obdivuhodné, co všechno dokáže.
Zvládáte kombinovat sportovní život se studiem?
Zatím ano, studuji gymnázium v Olomouci, chodím do sportovní třídy. Mám individuální plán, dělám jen zkoušky.
Foto: cyclingmedia_agency a archiv Jakuba Tesaříka
Autor článku: Jan Krůta
