V únoru vybojovala Kristýna Zemanová na mistrovství světa v Hoogerheide bronz v kategorii žen do 23 let. Letošní sezona české cyklokrosové reprezentantce zatím vychází na jedničku a skvělou formu korunovala teď v neděli ziskem dalšího bronzu z evropského šampionátu v Pontchateau.

Ten největší vrchol sezony pro ni ale přijde za pár měsíců, konkrétně začátkem února, kdy se na domácí půdě v Táboře bude bojovat o světové tituly. „Tábor je velký cíl a strašně ráda bych tam získala nějakou medaili. Mistrovství světa doma je nejvíc,“ říká závodnice Brilon Racing týmu z Mladé Boleslavi.

Kristýno, berete to tak, že první cíl sezony máte díky bronzu z Pontchateau splněn?

Určitě ano, Evropa byla prvním velkým závodem sezony, kde jsem moc chtěla o medaili zabojovat. A jsem ráda, že to vyšlo, i když to vůbec nebylo jednoduché.

Podle výsledků jste patřila mezi favoritky, startovala jste pod větším tlakem okolí?

Je pravda, že mi dost lidí říkalo, že ode mě čeká medaili, ale nijak mě to nezlomilo. Zbytečný tlak jsem si nepřipouštěla. Věděla jsem, že natrénováno mám dobře a může to tam padnout. Ale stejně tak musíte myslet i na to, že vždycky všechno nevyjde tak, jak byste si představovali. Člověk musí umět i prohrávat, to ke sportu patří. Šla jsem do závodu s tím, že na trati nechám všechno a uvidím, na co to bude stačit.

Nakonec to bylo hodně těžké a závod se pro vás moc dobře nevyvíjel.

Zase mi úplně nevyšel start, jako už poněkolikáté, musela jsem to pak dojíždět. Ale zvolila jsem dobré tempo, abych vydržela se silami. Když jsem dojela třetí Holanďanku, nechtěla mi vůbec střídat a druhá v pořadí nám odjela. V tu chvíli jsem se snažila myslet na ten bronz, abych ho urvala. Naštěstí jsem soupeřce dokázala v předposledním kole ve výjezdu nastoupit a odjet.

Co vám blesklo hlavou, když jste projela cílem jako majitelka bronzu?

Že mám splněno… Byl tam obrovský nával emocí. Brala jsem to jako odměnu za všechnu tu dřinu. Po závodě jsem měla telefon zahlcený gratulacemi: od rodiny, lidí z týmu, kamarádů… Jsem moc ráda, že to lidi prožívají se mnou. A určitě to s nejbližšími společně oslavíme. S mamkou jsme měly nedávno obě narozeniny, tak to spojíme.

Jak jste se vypořádala s nástrahami počasí? Ve Francii hodně pršelo, byl silný vítr a organizátoři byli nuceni nahustit program do jediného dne.

Bylo to hodně divoké, všechny včetně realizačního týmu to stálo dost nervů. Ale podmínky byly pro všechny stejné. Hlavně v sobotu byly poryvy větru opravdu silné. V neděli to bylo o něco lepší, ale zase chvílema pršelo. Já osobně mám radši rychlejší a suché tratě, ale tahle nebyla nijak moc rozblácená a taky se mi líbila. Člověk by se měl popasovat se vším.

Tím největším vrcholem letošní sezony je mistrovství světa v Táboře. Jak moc se k němu upínáte?

Ráda bych bojovala o medaili, zvlášť, když se mistrovství světa jede u nás. Mám velké přání ty dva bronzy ještě trošku vylepšit. Ale jdu do toho s maximální pokorou a jakákoliv medaile bude splněný sen. Konkurence je obrovská a záleží, jak to které z nás v daný den sedne. My jako domácí závodnice máme menší výhodu, že si trať vyzkoušíme v regulérním závodě už při mistrovství republiky, kde bych moc ráda obhájila titul.

Co vás čeká v nejbližších dnech a týdnech?

Díky tomu, že jsem nezávodila na silnici, tak chci objet co nejvíc závodů v krosu. V sobotu bych měla jet Superprestige v Nielu, v neděli je Světový pohár v Dendermonde, další víkend je svěťák ve Francii, pak hned Dublin, kam bych taky moc ráda startovala. Je toho dost.

FOTO: Massimo Fulgenzi

Autor článku: Jan Krůta

Související

Recommended