O víkendu to na velodromu v Praze Motole nebylo jen o dráhových závodech Mistrovství planety. Česká cyklistika se loučila s jednou ze svých velkých postav. Jarmila Machačová, mistryně světa v bodovacím závodě z roku 2013 a stálice dráhové i silniční cyklistiky, dala po více než dvaceti letech vrcholovému sportu sbohem. A pro dlouholetou oporu Dukly Praha to bylo loučení více než důstojné.
Jarmilo, byla to rozlučka, jakou jste si přála?
Určitě ano. Celý rok už jsem kariéru tak trochu dojížděla nešlo o nějaké unáhlené rozhodnutí ze dne na den. Věděla jsem dopředu, že tenhle rok je můj poslední. Od září jsem navíc nastoupila do práce, takže jsem už na kole zdaleka tolik času netrávila. Ale chtěla jsem se rozloučit důstojně, proto jsem se aspoň trochu vozila a dopadlo to všechno dobře.
Zmínila jste práci. Jak velký je to skok, vyměnit po 20 letech dres za kancelář?
Je to samozřejmě něco jiného, ale baví mě to. Pracuji na Dukle na zahraničním oddělení a mám kolem sebe skvělé lidi, třeba běžce Pavla Masláka a další bývalé sportovce. V lednu mi bude čtyřicet, mám tříletého syna, a to cestování na závody už s ním nebylo ideální. Končím v pravý čas, všechno se to hezky sešlo. Cítím, že už nemusím nikomu nic dokazovat.
Když se ohlédnete za svou bohatou kariérou, bude pro vás vždy nejvíc ten titul mistryně světa?
Duhový dres byl můj sen od doby, kdy jsem jako malá sledovala cyklistiku. Ale nikdyby mě nenapadlo, že toho dosáhnu, a ještě k tomu na dráze, na kterou jsem na začátku ani nepomýšlela. Ale vážím si i jiných momentů – titulu na silnici, dalších dráhových medailí z mistrovství Evropy i světa a moc hezký pro mě byl i návrat po porodu. Ten první rok na mě nebyl žádný tlak a cyklistiku jsem si tehdy neskutečně užívala.
S vašimi zkušenostmi se nabízí otázka – uvidíme vás v budoucnu v roli trenérky?
Zatím to neplánuji. Syn je ještě malý a časově bych to teď nedala, chci se věnovat hlavně jemu a práci. Ale v budoucnu? Uvidíme. Určitě bych u cyklistiky chtěla nějakým způsobem zůstat, jen tomu teď nechávám volný průběh.
Foto: Jan Brychta
Autor článku: Jan Krůta
