Druhý den světového dráhového šampionátu v Chile se nejvíce dařilo z kvarteta českých jezdců na startu Janu Vonešovi, který se jako jediný dostal do elitní desítky, když na oválu v Santiagu projel ve scratchi cílem na desátém místě. Veronika Jaborníková ve sprintu skončila patnáctá, Martin Čechman v keirinu o místo níže a Barbora Němcová ve scratchi rovněž šestnáctá.
Sprinterka Veronika Jaborníková zajela v kvalifikaci čas 10,775, což ji zařadilo na 18. místo. V první vyřazovací jízdě si poradila se Steffie van der Peetovou, která byla členkou zlatého nizozemského družstva v týmovém sprintu. V osmifinále jí stála v cestě další zlatá Nizozemka Hetty van de Wouwová, na níž již česká závodnice nestačila a obsadila tak 15. místo.
“Co se týká kvalifikační dvoustovky, tak jsme všechny měly ztížené podmínky, bylo 15 stupňů. S časem jsem ale spokojená. Do první jízdy jsem dostala včerejší vítězku z tým sprintu a věřila si a doufala, že by to mohlo klapnout. Byla to pěkná vyhraná jízda z první pozice což se mi na mistrovství světa ještě nepodařilo a je to pro mě úspěch. Ve druhé jízdě už hrála roli nějaká únava a asi jsem neměla důvěru ve svůj výkon a již to neklaplo, ale i tak si odnáším pozitivní dojmy,” řekla Veronika Jaborníková.
V keirinu mužů Martin Čechman skončil až pátý ve své první jízdě, ale v opravě zvítězil a postoupil do čtvrtfinále. Tam však skončil, dojel na posledním šestém místě a vypadl. “Řekl bych, že to bylo takové nahoru a dolu. V první jízdě jsem úplně neuspěl, očekával jsem, že to bude jiné. V opravě ve čtyřech jezdcích jsem zvolil jinou taktiku a vyhrál a postoupil do čtvrtfinále a myslel na účast v semifinále, ale to se mi nepovedlo. Dostal jsem několik loktů a byl tam zavřený, za mě to bylo za hranou pravidel, ale rozhodčí to viděli jinak. To mě zcela vyvedlo z míry a málem jsem spadl a skončil tak celkově na 16. místě. Je to sice můj nejlepší výsledek na MS, ale myslel jsem na výše,” zhodnotil své vystoupení Martin Čechman.
Ve vylučovacím závodě Barbora Němcová po pádu neuspěla podle představ. “Vystartovalo se nervózně a snažila jsem si držet co nejlepší pozici. Po pátém kole přišel první pád, kterému jsem se vyhnula, startovalo se znovu, opět to spadlo a v tom pádu už jsem byla. Naťukla jsem si koleno a pak se mi nejelo úplně nejlépe, bála jsem se. Už to nešlo vůbec závodit. S výsledkem samozřejmě spokojená nejsem, ale více s tím nešlo udělat, po pádu jsem byla dost otřesená.”
“Za desáté místo jsem rád, ale doufal jsem v něco lepšího. Dvakrát jsem skočil do úniku, ale pak ujela ta skupina, která dojela až do cíle. Bylo to mojí vinou, trochu leností jsem přišel o lepší výsledek,” byl sebekritický po scratchi Jan Voneš.
Výsledky:
Muži:
Stíhací závod družstev:
Finále: Dánsko 3:43,915 – Austrálie 3:47,258, o 3. místo: Nový Zéland 3:48,877 – USA 3:49,799.
Keirin:
1. Lavreysen (Niz.), 2. Hoffman (Austr.), 3. Hoogland (Niz.), …16. Čechman (ČR).
Scratch:
1. Augenstein (Něm.), 2. Dorenbos (Niz.), 3. Leitao (Port.), …10. Voneš (ČR).
Ženy:
Vylučovací závod:
1. Gillespieová (Ir.), 2. Archibaldová (Brit.), 3. Hestersová (Belg.), …16. Němcová (ČR).
Stíhací závod družstev:
Finále: Itálie 4:09,569 – Německo 4:09,951, o 3. místo: Británie 4:12,380 – Belgie 4:18,675.
Foto: Arne Mill
Autor článku: Jaroslav Cícha
