Cyklistika je sport plný odříkání a překonávání vlastních limitů. Někdy ale ten nejtěžší souboj neprobíhá v prudkých stoupáních na slavné kopce, nýbrž přímo uvnitř vlastního těla. Jednou z takových neviditelných překážek je diabetes 1. typu.
Zatímco zdravému závodníkovi tělo reguluje hladinu krevního cukru automaticky, diabetik musí při extrémní zátěži fungovat jako lidská kalkulačka. Skoro každý trénink, závod i každé sousto znamená pečlivé měření, doplňování sacharidů nebo naopak aplikaci inzulinu.
Ještě před nějakou dobou by podobná autoimunitní diagnóza možná znamenala konec ve vrcholovém sportu. Dnes už to díky moderním technologiím neplatí.
Živým důkazem, že cukrovka není pro profesionální peloton stopkou, je americká stáj Novo Nordisk. Tento unikátní globální projekt sdružuje výhradně závodníky s diabetem, poskytuje jim špičkové lékařské i sportovní zázemí a na světových závodech dokazuje, že i s touto nemocí lze plnohodnotně konkurovat ostatním. Z Čechů tam ještě do loňské sezony působil Matyáš Kopecký, který se odtud dokázal odrazit k podpisu v týmu Unibet.
Žitný se závodit s diabetem naučil
Matyáš ovšem určitě není jediný český cyklista, který s diabetem závodí. V jeho stopách může jít další česká naděje, sedmnáctiletý Adam Žitný, který patří k domácí juniorské špičce zejména v cyklokrosu.
Na první pohled se od svých soupeřů v balíku nijak neliší, ale za svůj sen o profesionální kariéře musí bojovat o poznání tvrději. Na každý start si veze „náklad“, který ostatní nevidí: neustálý souboj s hladinou cukru v krvi. Adam má cukrovku 1. typu, ale místo výmluv si vybral cestu elitního sportovce.
Diagnózu se dozvěděl ve třinácti letech. Pro kluka, který od osmi let závodil na kole, to byl šok, ale ne konečná. Zvlášť, když jde o autoimunitní onemocnění. „Ze začátku to bylo náročné, trvalo dlouho, než jsem se s tím naučil pracovat. Nemáte žádné přestávky, musíte to řešit dennodenně,“ popisuje Žitný.
Dnes už má v podkoží chytrý senzor, který mu v reálném čase ukazuje hladinu glukózy, ale i tak musí být neustále ve střehu. „Inzulinové pero si na trénink radši vozím. Stačí špatně odhadnout jídlo před jízdou, cukr vyletí a já ho musím v průběhu tréninku snížit,“ vysvětluje. Protože je inzulin na seznamu zakázaných látek, musí mít Adam jako vrcholový sportovec oficiální antidopingovou výjimku.
Práce s vlastním tělem
Zatímco pro zdravé cyklisty jsou energetické gely jen palivem, pro Adama mohou být otázkou bezpečnosti. „Když mi cukr klesne moc, hrozí hypoglykémie a stav bezvědomí. To se mi naštěstí ještě nestalo. Vždycky musím mít po ruce gel nebo kostku cukru,“ říká.
Rozdíl oproti soupeřům je v preciznosti. Zdravý jezdec může užívat gely téměř neomezeně, Adam musí mít vše přesně spočítané. „Je to práce s vlastním tělem. Každý den je jiný, působí na vás počasí i stres ze závodů. Člověk to musí mít v hlavě a dávat pozor,“ doplňuje 17letý závodník.
Vysněná cesta do světové elity
Adamovým velkým snem je prosadit se v profesionální cyklistice. A stejně jako v minulosti Matyáš Kopecký by i on rád jednou závodil za Novo Nordisk. Když vše klapne, mohl by tam absolvovat výkonnostní testy. „A dál se uvidí. Bylo by fajn, kdybych se dostal do jejich development týmu,“ zasní se mladý cyklista, který už příští rok bude závodit v kategorii U23.
„Všechno by tam bylo jednodušší. Mají špičkové zázemí, doktory a odborníky, kteří se specializují přesně na naši nemoc,“ říká Žitný.
Aktuálně Adam závodí v barvách týmu svého otce Jaroslava, Cyklostar Pirelli. Přestože dosud kombinoval především cyklokros a horská kola (v uplynulé cyklokrosové sezoně se dokázal mezi juniory doma pohybovat v top 5 a byl v širší nominaci reprezentace), svou budoucnost vidí hlavně na silnici.
„Můj největší sen je živit se cyklistikou. Pracuju pro to od dětství skoro každý den,“ říká skromně kluk z Lučan nad Nisou, který zároveň studuje stavební průmyslovku. A jestli může cyklista s diabetem vyhrát velký závod v podobě slavné klasiky nebo třeba Tour de France? „Určitě je to možné. Nikde není napsané, že se to nedá…“
Foto: David John a archiv
Autor článku: Jan Krůta
