Náročná trať na úpatí sopky, nepřízeň počasí ani velká konkurence. Nic z toho nedokázalo Milana Suchomela zastavit. Z chilského Nevados de Chillán, které leží v nadmořské výšce 1 600 m, si odváží titul mistra světa v downhillu v kategorii Masters.

Samotná trať vedla po úbočí sopky, na závodníky čekaly velké skoky a vysoká rychlost. Vyrovnat se museli i s rozmary počasí. Ačkoliv na samotný závod panovaly ideální podmínky, ještě o víkendu před startem na sopce sněžilo a teploty padaly k -5 °C. Středeční odpolední trénink zase propršel.

Z extrémně rychlé trati měl novopečený mistr světa respekt. „Trať se mi velice líbila, jen jsem si musel dávat pozor na skocích ve veliké rychlosti. Během tréninků i závodu bylo hodně úrazů,“ podotkl k náročnosti trati Suchomel, který v dějišti strávil kvůli aklimatizaci tři týdny.

Už samotná kvalifikace připomínala boj o přežití. Do finále postupovalo pouze 50 % startovního pole a Suchomel vstupoval do neznáma – neměl ponětí, jakou formu si přivezli jihoameričtí jezdci, kteří tvořili drtivou většinu startovní listiny.

Kvalifikaci však zvládl výborně a ve finále zajel čas 2:53.482, což bylo o vteřinu rychleji než v kvalifikaci. Druhý skončil Brazilec Francisco Paulo Maame Innamora, který zaostal o 1,834 sekundy, bronz bral domácí Chilan Patricio Camus Urrutia se ztrátou 7,926 sekundy. „Trať byla s každou jízdou více rozbitá, a proto jsem jel finále jen o trošku rychleji než kvalifikaci. I když jsem do té poslední jízdy dal vše,“ popisoval Suchomel.

Kromě fyzické přípravy a techniky na trati hrálo podle Suchomela obrovskou roli i štěstí na materiál a také to, jak se kdo vypořádal s psychickým tlakem. „Na kole je strašně moc dílů, které se můžou během jízdy zničit. A je potřeba, aby se v danou chvíli všechno sešlo. Člověk nesmí mít defekt, pád, musí jet na hraně, a hlavně to všechno ustát v hlavě.“ A přesně to se Milanovi v Chile povedlo na jedničku.

Autor článku: Jan Krůta

Související

Recommended